Vstup do extraligy bylo veliké probuzení, zavzpomínal na první sezónu Jan Holub

Honzo, v libereckém áčku Tě čeká neuvěřitelná jedenáctá sezóna. Jak vzpomínáš na úplné začátky, kdy jsi bojoval o extraligu s Bílými Tygry?
Jsou to všechno krásné chvíle, kdy nám mladým klukům dali trenéři šanci, a mohli jsme si vychutnat radost z postupu. Postupem času jsme se začlenili všichni do kádru. Byly sezóny dobrý, ale i špatný. Do každé sezóny se jde ale s tím, udělat co nejlepší výsledek. Zatím jsme na ten top ještě nedosáhli.

Čím to bylo, že mladí hráči dostali tolik prostoru v baráži?
Trénoval to tady pan Jandač, který se snažil do mančaftu zapojit pár mladých kluků, aby se otrkávali. Pokud byla nějaká marodka nebo něco, tak jsme naskakovali právě my. V první lize je play-off složité, je tam spousta zápasů a pak jdete ještě do baráže. Většinou se zranění nakupí a je potřeba mít širší kádr v tomto ohledu.

Co tenkrát postupový tým zdobilo?
On byl opravdu výborně poskládaný. Hráli tam Mojmír Musil, Víťa Jankových, Patrik Rozsíval a další. Ti hráči byli na vrcholu kariéry a měli fantastickou formu. Táhli celý tým svými body.

Pak přišla první extraligová sezóna. To byl asi hodně veliký skok.
Bylo to veliké probuzení. Zjistili jsme, že extraliga je opravdu nejvyšší soutěž a musí se daleko více trénovat, hrát a mít lepší hráče. Byl to pro nás opravdu veliký skok.

Ty jsi spíš defenzivně laděný obránce, takže moc branek nedáváš. Dal jsi jich asi jen dvanáct za devět let v extralize. Utkvěla Ti nějaká více v hlavě?
Asi žádná taková vyloženě není. Každá branka, která se vstřelí je suprová. V týmu máme rozdělené úlohy takto. My jsme na ledě od toho, abychom góly nedostávali. Nějak se na branky vyloženě neohlížím.

Na kterou extraligovou sezónu z těch devíti vzpomínáš nejraději?
Pro mě byl největší zážitek postup do extraligy. Pak asi teda za pana Palečka, kdy jsme udělali třetí místo, a byla výborná parta.

Byl to vrchol Tvé dosavadní kariéry?
Je příjemné, že máte placku, ale hraje se vždy o první flek. Pokud nemáte pohár a nemůžete si na něho sáhnout, tak nejste v hokeji nic.

Hokej přináší i smutné okamžiky. Kterou sezónu bys nejraději vymazal?
Já jsem si prošel za tu dobu spoustou zranění. Každá sezóna, ve které jste zraněný a nemůžete hrát je těžká. Stojíte dvacet až třicet zápasů a to už je pak na palici.

Ty už jsi to nakousl. Co bylo to nejhorší zranění ve Tvé kariéře?
Nejhorší asi bylo, když mi spoluhráč přeřízl ruku. Tehdy jsem měl našlápnuto, že to zabalím, protože se to moc nelepšilo. Jsem rád, že to všechno dopadlo dobře (zaklepe třikrát na stěnu Tipsport areny) a hokej hraju dál.

Byl jsi tedy tak blízko, že už skoro vysely brusle na hřebíčku?
Určitě. Takové věci se honí každému hlavou, pokud je déle zraněný. Po operaci jsem nevěděl, co bude.

Takže sis už hledal nové zaměstnání?
Zatím jsem se z toho vždy vyhrabal. Hokej mě baví, a dokud mě bude bavit a půjde mi, tak bych ho chtěl hrát i dál.

Liberec čeká desátá extraligová sezóna. Jak by bylo důstojné to vše zakončit?
Pokud se nehraje hokej o nejvyšší příčky, tak nemá smysl ho vůbec hrát. Nikdo se přeci nechce jen udržet, ale chce hrát o horní patra. Každý tým by chtěl být první.

Honzo, děkuji Ti za rozhovor.