Kajínek: S bratrem na sebe občas štěkneme, ale hokeje se to netýká

Bavil ses s bratrem o vašem prvenství?
Ne, nebavili, brácha už píská extraligu rok a předtím jsme se potkávali v 1. lize, takže já už ani neřeším, že jsme spolu na ledě.

Nemáš z toho nějaký zvláštní pocit?
Vůbec ne, já ho beru jako každého jiného rozhodčího, který dělá svou práci, takže mě to nijak neovlivňuje.

Rozebíráte některé momenty po zápase?
Občas se o tom bavíme. Třeba se zeptám, jak oni nějaký moment viděli z pohledu rozhodčích, ale nijak zvlášť to doma nepitváme.

Nevjedete si občas s bratrem do vlasů?
Ne. S bráchou jsme v pohodě. Jako každí sourozenci na sebe občas štěkneme, ale za chvilku je všechno v pohodě. Určitě se to ale netýká toho, jak co pískl.

Je pro Tebe výhoda, že tam máš bráchu máš? Že by Tě třeba občas ochránil?
To asi ne (smích). Většinou se musím o sebe postarat sám. Když se jde do bitky, tak rozhodčí má za úkol tam jít, ale většinou dostane akorát nafackováno.

Umíš si představit, že by byl hlavním sudím a pískl proti Tobě faul?
Brácha nechce pískat hlavního, vydal se na dráhu čárového rozhodčího, jelikož mu to vyhovuje víc. Jednou ale při přáteláku byl hlavní, ale kdyby proti mně pískl, tak bych mu to nijak nevyčítal. Je to hra a když to pískne, tak to pískne. Občas jsem na něj taky něco štěkl na ledě, ale to je sport. Je to takové zpestření, když je tam se mnou na ledě.

Padlo tam dnes nějaké slovo soucitu za stavu 0:6?
Ne, na ledě jsme se nebavili. Možná teď po zápase si zavoláme, ale jak říkám, na ledě to neřešíme. Každý máme vlastní práci, takže až po konci jsme si podali ruce a pak jsme šli každý do své kabiny.

Vědí spoluhráči, že máš bráchu jako čárového rozhodčího?
Vědí. Říkali, ať mu doma občas domluvím (smích), ale já vím, že on si do toho nesmí nechat mluvit a musí mít vlastní názor.

Davide, díky za rozhovor a hodně štěstí.