Nedělá mi potíže přizpůsobit se novým spoluhráčům

Hokejová kariéra Patrika Rozsívala začala v rodné Vlašimi. K prvním krůčkům na ledě ho přivedl otec ve čtyřech letech. „Táta hrával za Brno, Kolín a Vlašim. Nikdy to ale nebylo vrcholově, k hokeji nás přivedl s bratrem a byl tak vlastně i naším prvním trenérem,“ vzpomíná na své začátky. Do šesté třídy provozoval Patrik také další sporty jako fotbal či tenis. „Fotbal mě ale moc nebavil, tenis si chodívám ještě nyní pravidelně zahrát,“ doplnil ke svému dětství. S o rok a půl mladším bratrem Michalem, obráncem Pittsburghu Penguins, byly jejich cesty společné až do osmé třídy. Poté Patrik zamířil do Mladé Boleslavi, kde nastoupil do sportovních tříd tamního hokejového klubu a začal studovat.

„Do Boleslavi jsem šel hlavně proto, že hrála juniorskou extraligu a byla tam možnost dostat se s hokejem výše. Navíc jsem si tam již v osmnácti letech vyzkoušel také dospělou soutěž, i když to byla pouze druhá liga,“ řekl ke krokům, které ho přivedly do města automobilů. Právě v dresu Středočechů na sebe upozornil extraligové Pardubice, které ho jako dvacetiletého získaly do svého kádru. „Absolvoval jsem s Pardubicemi dvě letní soustředění a šel tam vlastně na zkoušku. Již v té době se ozval Liberec se svou nabídkou, extraliga tehdy dostala přednost i díky rozhodnutí středočeského klubu, jenž vlastnil moje práva,“ upřesnil podmínky odchodu na východ Čech.

Rozsíval absolvoval s „perníkáři“ dvě kompletní sezóny v každé z nich si připsal po šesti bodech za dvě branky a čtyři asistence. „Do světa velkého hokeje mě dostal trenér Říha, hlavně díky němu jsem pronikl do nejvyšší soutěže. S Pardubicemi jsme obsadili jednou sedmé a osmé místo,“ řekl ke své první extraligové štaci. Na východě Čech se také poprvé potkal s nynějším koučem Bílým Tygrů Josefem Palečkem a útočníkem Stanislavem Procházkou, který již patřil ke klubovým stálicím. „Standa byl v týmu považován už za mazáka a dával mi to, jak se říká, pořádně sežrat,“ usmívá se nad parťákem, s nímž se opět potkal v jedné kabině. V pardubickém týmu poznal také Hejduka, Vaka či Kudrnu, kteří nyní patří mezi jeho přátele. „S Tomášem a Jardou (pozn. poslední dva jmenovaní) občas zajdeme na pivo. Oba mají dům v Pardubicích, hlavně v létě, kdy je víc času, se stýkáme,“ dodal ke svým bývalým parťákům. Rozsíval měl také možnost potkat matadora Lubinu, který dlouhodobě patří mezi nejlepší české kanonýry. „Láďa je velký vůdce. Navíc dokáže vytvořit dobrou atmosféru a je s ním sranda,“ řekl k letos zdravotními potížemi souženému hráči.

Rozsíval nedostával ve svém třetím roce v týmu „perníkářů“ tolik příležitostí, a tak zamířil do Liberce. Nejprve to bylo na hostování, později se jeho angažmá změnilo v přestup. „Do Liberce jsem šel s tím, že se pokusíme vybojovat extraligu,“ řekl ke svému angažmá pod Ještědem. Spanilá jízda z ročníku 2001/02 byla opravdu korunována oslavami postupu mezi hokejovou generalitu a Rozsíval se dočkal naplnění ambicí svých i klubu. Formace Rozsíval – Musil – Jankových byla navíc suverénní a v celé soutěži nenašla konkurenci. Elitní liberecký útok se v následujícím roce po příchodu nových hráčů rozpadl a Rozsíval vytvořil dvojici s Janem Plodkem.

„Myslím, že nám to s Honzou docela klape, dokážeme si na ledě vyhovět. To samé platí ale i o Procházkovi či Vampolovi. Nedělá mi potíže přizpůsobit se novým spoluhráčům,“ řekl k letošnímu ročníku, v němž se vedle něj vystřídalo již osm útočníků (Čermák, Musil, Plodek, Procházka, Vampola, Korhoň a naposledy Jech s Rolínkem).

Liberec si poprvé za svého působení v nejvyšší soutěži dokázal po Novém roce poradit s lídrem z Pardubic. Právě nadstandardní vztahy obou klubů přispěly k tomu, že pod Ještědem v současné době působí trojice útočníků, která prošla kádrem Východočechů Rozsíval, Rolínek, Tvrdík a obránce Peter Podhradský. Poslední dva jmenovaní přišli výměnou za Stanislava Procházku, jehož si trenér Říha vybral do týmu pro play-off podobně, jako vloni jiného Tygra - Kropáče. Počátkem devadesátých let navíc hájil červenobílé barvy se znakem koně také brankář Svoboda, rovněž obránce Robert Pospíšil toho času na hostování v Ústí n. L. začínal s velkým hokejem u „perníkářů“.

„Určitě jsou vzájemné zápasy obou klubů vítaným zpestřením v extraligovém kolotoči. Beru je prestižně, žádné ohledy na své bývalé spoluhráče. Není to ale přehnaně vyhecované, většinou vypíšeme s kluky nějakou svačinku za vítězství. Myslím, že utkání mají výbornou atmosféru, navíc v Pardubicích je vždy plná hala,“ pochvaluje si duely Rozsíval. Tomu v současné době dělá starosti zejména rostoucí ztráta na osmé Kladno a zranění bratra Michala. Ten již během letní přestávky laboroval s poraněním kolena a nakonec musel absolvovat i operaci.

„Po třech měsících se vrátil na led, ale hned v prvním utkání se mu obnovilo staré zranění menisku, navíc si přetrhl zadní křížový sval,“ upřesnil Michalovy lapálie. Zranění si vyžádá 6-8 měsíční léčbu, navíc je v příštím roce plánována v NHL stávka, existuje tedy možnost, že by se oba bratři mohli po dlouhé době opět potkat na ledě. Obráncova práva však vlastní jihlavská Dukla, do níž Michal zamířil již v mládežnických kategoriích.

„Určitě by bylo fajn si spolu zase zahrát. Ať to nakonec dopadne jakkoliv, doufám, že se brzo uzdraví, to je teď ze všeho nejdůležitější,“ doplnil k současným prioritám. Ke svým dalším plánům pak uvedl: „Liberec je krásné město. Poznal jsem tu svou přítelkyni Katku a nerad bych se někam stěhoval. Trávíme spolu veškerý volný čas, máme toho mnoho společného. Občas chodíme na golf, jehož jsem vášnivým hráčem. V tom se také hodně shodujeme s Petrem Vampolou, s nímž si výborně rozumím i mimo ledovou plochu. Hokejový život je ale nevyzpytatelný, pokud se nedaří, můžete skončit kdekoliv. Někdy je i změna prospěšná, a tak raději nic neplánuji. Počkám na konec sezóny, teď se soustředím pouze na boje o play-off, v nichž bychom nechtěli chybět.“