Bronz je parádní, ví Petr Nedvěd. Odehráli jsme vynikající turnaj!
V semifinále čeští hokejisté nezvládli roli favorita a padli nadšeně bojujícím Slovákům. Zápas o bronz jim tak v Helsinkách přisoudil ze soupeře domácí Finsko a tentokrát to byli oni, kdo měl čekat na zaváhání soupeře. Už v první třetině mu ale zasadili tři údery, které nakonec svěřencům Aloise Hadamczika stačily k bronzové radosti. Mezi šťastlivci pochopitelně nechyběl ani Petr Nedvěd. „Když jsme přišli do kabiny, prohra z nás spadla. Pak vidíš na ledě jinýho soupeře a máš novou motivaci,“ vysvětloval unaveným hlasem čtyřicetiletý matador.
Svou cestu turnajem jste nakonec dotáhli k bronzovým medailím…
Je to paráda. Věděli jsme, že Finové budou hodně těžkým soupeřem, společně se Švédy tady byli hlavními favority na vítězství. Mají nejlépe bruslící manšafty na mistrovství. Když jsem se se všemi ráno bavil, tak prý měli problém po zápase se Slováky usnout. Mysleli jsme si, že se probudíme a zjistíme, že to byl nějakej špatnej sen. Ale nebyl to sen, byla to realita.
Museli jsme se s tím po psychické stránce nějak poprat, ale i při cestě autobusem nebyla atmosféra taková, jakou by člověk očekával, když jde hrát o třetí místo. Ale pak jsme přišli do kabiny, moc dlouho jsme tam nemluvili a na zápas jsme se připravili hodně dobře. Pak jsme si říkali, že pro nás má bronz cenu zlata a podle toho jsme taky hráli. Tady kolega (Jakub Štěpánek, pozn. red.) nás podržel, dal nám čas, abychom dali nějaké góly. Vychytal nám zápas.
Jaké budou oslavy?
Bronz si určitě oslavu zaslouží… Uvidíme, co bude, ale myslím, že nějaká oslava by měla být.
Semifinálová porážka vždycky s týmem otřese. Kdy jste se z ní vzpamatovali?
Když jsme přišli do kabiny, tak z nás ten včerejšek konečně spadnul. Pak na ledě vidíš jinýho soupeře a máš novou motivaci. Samozřejmě i přesto, že jsem obrovsky šťastnej, mě pořád hryže, že nemáme možnost hrát o zlato.
Berete prohrané semifinále jako prováhanou příležitost?
Takových šancí moc nedostaneš a teď byla obrovská. Není to, že bychom nerespektovali soupeře, protože Slováci měli výborný turnaj, porazili Kanadu… Před zápasem jsme si věřili, možná až moc, že je porazíme, ale bohužel se tak nestalo.
Odreagoval jste se večer u finále Ligy mistrů?
Koukal jsem se na to… Když jsem viděl Bayern, tak mi to hodně připomínalo nás. Tak to prostě ve sportu je. To je na něm krásné, že jednou jsi nahoře, jednou dole. Samozřejmě, koho to baví být dole… Ale prohry jsou součástí sportu. I když se to těžko říká.
Není lepší vyhrát v posledním zápase o bronz než prohrát ve finále a skončit na druhém místě?
Asi ne… I druhý místo by bylo asi hezčí než to třetí. Ale každopádně je hezký vyhrát poslední zápas sezóny. Mohli jsme přivézt bramborovou a to by nebylo dobrý. Malinko nás to děsilo. Ale dupali jsme a myslím, že jsme zaslouženě vyhráli.
Pro Vás je to druhá medaile ze světové scény po olympijském stříbru z roku 1994 s Kanadou. Máte ji někde vystavenou?
Momentálně to nikde vystavené nemám, ale na to ještě přijde čas. Až trochu zestárnu, za pět, deset let, tak to bude mít daleko větší váhu než teď.
Jak se těšíte na volno po dlouhé sezóně?
Teď přijde zasloužený odpočinek. Musím říct, že už toho mám plný brejle a minimálně tři týdny budu odpočívat. Do konce příštího týdne bych si chtěl ujasnit situaci, kde budu hrát. Tomu budu asi muset podřídit léto.
Myslíte, že bronzovou medaili pořádně doceníte později?
Podle mě jsme odehráli vynikající turnaj. Jeden z klíčových zápasů jsme absolutně nezvládli, a to nás stálo stříbro nebo zlato.
Jak vidíte svoji budoucnost v reprezentaci?
Já mám vyhlídky na olympiádu. Až na tu další, Soči vynechám… (směje se)
Foto: Tomáš Schmiedt
Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení
Sdílet