Bílí Tygři Liberec

Filip Pešán: Nasazení a obětavost! To je cesta k úspěchu na ledě i v očích našich fanoušků.

Date of publication Author Martin Kadlec

Liberečtí Bílí Tygři posbírali za svou dnes už více než desetiletou extraligovou historii hned několik primátů. Například Petr Nedvěd se vloni stal nejproduktivnějším hráčem extraligy. Zároveň je to nejstarší hráč, kterému se něco takového povedlo. Liberecký kapitán je také nejstarším hráčem, který skóroval v reprezentačním dresu. Své rekordy ovšem mají Bílí tygři i na druhé straně věkového spektra. Historicky nejmladším trenérem české extraligy je liberecký odchovanec a patriot Filip Pešán. Poprvé vedl Bílé Tygry jako hlavní trenér už ve třiceti letech a mnozí jeho svěřenci byli starší než on. Nezáviděníhodná situace. V dalších třech letech působil dnes již čtyřiatřicetiletý kouč v pozici asistenta. Na začátku tohoto týdne byl znovu jmenován hlavním trenérem Liberce.

Kdybyste si svou premiéru v pozici hlavního trenéra u libereckých Bílých Tygrů nepřipsal už koncem roku 2008, stal byste se i v tuto chvíli historicky nejmladším trenérem v české extralize. Jak svůj návrat do pozice hlavního trenéra vnímáte?
Má pozice před čtyřmi roky byla velice odlišná od té, ve které jsem nyní. Ve své premiérové sezoně, tedy v roce 2008, jsem do „A“ týmu nastupoval z postu trenéra juniorů, bez zkušenosti s dospělým českým hokejem. Teď je situace odlišná. V extralize jsem na pozici hlavního trenéra a především asistenta strávil čtyři roky. Mám tedy více zkušeností než před tím. Na druhou stranu ale musím podotknout, že pro mě má nové angažmá „pachuť“ neúspěšného začátku sezony. Vnímám spoluzodpovědnost za pozici týmu v tabulce a nemohu se tedy cítit v nové pozici ideálně. Je mi opravdu líto, že se nám to s Marianem Jelínkem nepovedlo. Na druhou stranu, dostal jsem od vedení otázku, zda bych tuto pozici vzal. I s ohledem na Mariana Jelínka a navázání na jeho práci jsem se nakonec rozhodl nabídku vedení přijmout a zkusit sezonu výsledkově zachránit.

"Vnímám spoluzodpovědnost za pozici týmu v tabulce"
Ještě k Marianu Jelínkovi, v čem si myslíte, že tkvěl jeho neúspěch v Liberci?
To je nesmírně těžká otázka. Viděl jsem Mariana den co den pracovat s týmem a přemýšlet o důvodech našich nezdarů. Je to ten typ člověka, který si každý neúspěch bere osobně a trápí se tím. Snažili jsme se najít a pojmenovat příčiny našich selhání, ale nedařilo se. Na každý pád jsem ale za tuto zkušenost velmi rád. Marian v Liberci odvedl velký kus práce a já nahlédl do trochu odlišných trenérských praktik. To, že byl jako trenér odvolán, neznamená, že by své práci nerozuměl. Někdy se věci zkrátka nepodaří. Chtěl bych Marianovi za ty měsíce v Liberci poděkovat.

Vaším asistentem se stal dosavadní trenér Benátek nad Jizerou Milan Černý. Proč padla volba na něj?
Milan odváděl po několik posledních let velmi dobrou práci v Benátkách nad Jizerou. Navíc má za sebou dlouhou zkušenost s nejvyšší soutěží jako hráč. Posun Milana do prvního mančaftu má také velkou logiku v hierarchii a ve struktuře organizace Bílých Tygrů. Pro mě to byla jasná volba. S Milanem se známe už od jeho nástupu do naší organizace v roce 2009 a myslím, že hokejově jsme na stejné stránce.

Mluví se o tom, že člověk nevstoupí dvakrát do stejné řeky, ale o Filipu Pešánovi by se dalo říci, že se mu to povedlo. V sezoně 2008/2009 se vám „záchranářská mise“ povedla. Vytáhl jste Bílé Tygry z předposledního místa do předkola, kde cesta skončila na Vítkovicích. Co si vezmete z této zkušenosti do letošní sezony a co naopak nebudete chtít opakovat?
Sezona 2008/2009, kterou jste zmínil, byla diametrálně odlišná od té letošní hlavně z toho důvodu, že tehdy osobnostně velmi napěchovaný tým Bílých Tygrů měl vnitřní nesoulad. Moje role byla spíše hráče uklidnit a najít nějaký pracovní souzvuk, ve kterém by tým mohl pokračovat dál. Letošní sezona je jiná. Mančaft není plný hvězd a většinu tíhy nese Petr Nedvěd. Myslím, že tyto dvě sezóny se nedají srovnávat.

Pro trenéra asi není jednoduché, když má v týmu na jedné straně Petra Nedvěda - jednačtyřicetiletého harcovníka - a vedle toho už do „A“ týmu nakukují hráči jako je Pavel Zacha – tomu je teprve patnáct…
Petr Nedvěd je profesionál každým coulem. Nyní už je i spolumajitelem klubu. Spolupráce s Petrem je vždy na vysoce profesionální úrovni. Já to vnímám spíše jako spolupráci dvou kolegů, než pozicI trenéra a hráče. U Pavla Zachy je rozdíl naprosto zřejmý. Pavel v tuto chvíli není pevnou součástí „A“ týmu. Jedná se spíše o to, aby si vyzkoušel dospělý hokej a aby sám zjistil, zda už má nebo nemá na to hrát v této kategorii. Třeba ho to motivačně posune dál.
Tým samozřejmě musí mít určitou vnitřní chemii. Ovšem hráči kalibru Petra Nedvěda spíše pomáhají. Dostávají mladíky do hry a to jak na ledě, tak i mimo něj.

S jakým plánem vstupujete do pozice hlavního trenéra? To je otázka zásadní a zároveň asi i otázka nejtěžší...
Prvním cílem je, jakýmkoliv způsobem začít sbírat body. I když to může být upracovaný, defenzivní hokejový styl, hledáme s kolegou Milanem Černým veškeré cesty k tomu, abychom bodovali. Jsem rád, že takový první malý krok se nám podařil ve Zlíně a chtěli bychom na něj navázat v domácích utkáních, která nás čekají. Budeme se snažit pilovat především defenzivu a chceme pomoci Markovi Pincovi v brance.

"Hlavním úkolem je znovu začít sbírat body"
Když se mluví o defenzivě, často je to spojováno s neatraktivním stylem hry. Nemusí se fanoušci obávat?
Rozhodně ne. Například v utkání se Zlínem jsme měli defenzivní činnost na velmi dobré úrovni a vstřelili jsme pět branek. K tomu defenzivní styl ani není můj šálek kávy. Na druhou stranu se ale musím vrátit k tomu, co už jsem řekl. V naší situaci je nejdůležitější uhrát další body. Myslím, že důrazný styl, dohrávání osobních soubojů a statečnost v malých hokejových bitvách může být naopak pro diváky lákadlem a to i přesto, že právě toto jsou časté příklady defenzivní hry.

Velmi těžkým úkolem pro vás určitě bude „probudit“ hráče, od kterých si vedení klubu před sezónou slibovalo velké věci. Většina z nich je ale zatím za očekáváním.
V našem mančaftu může být několik hráčů, od kterých se možná čekalo trochu víc, než hráči zatím předvádí. Na druhou stranu takový je hokejový život. Každá sezona má určité etapy, kdy hráči mohou částečně zůstávat za očekáváním. Někdy naopak vystřelí, jako se to například loni povedlo Michalovi Bártovi, který v první čtvrtině extraligy vstřelil jedenáct nebo dvanáct branek. Myslím si, že kluci potřebují trochu klidu na to, aby se sami dokázali zvednout a i když čas běží, ode mě ten čas dostanou. Hlavní zodpovědnost za jejich výkony je samozřejmě na nich. Budu se jim snažit pomoci, ale hrát musí oni sami.

Lze tým, kterému se nedaří, znovu „naučit“ vyhrávat?
Ve Zlíně jsme se přesvědčili, že se vyhrávat dá. Nechtěl bych přeceňovat výsledek, přestože vstřelit pět branek Zlínu u nich doma se nestává každý den. Návod by se mohl zdát velmi jednoduchý. Musíme vítězit v těch stovkách malých bitev v průběhu zápasů, pak se může vyhrát i bitva velká. To je přesně cesta, kterou se chceme vydat. Vyhrávat osobní souboje, situace jeden na jednoho, souboje u hrazení, vyhrávat i ty nejmenší bitvy o kotouče a inkasovat co nejméně branek. Na tom, podle mého názoru, lze postavit celou strategii a získávat tak důležité body a vítězství. Třeba i tímto způsobem můžeme zatraktivnit náš hokejový styl.

¨

"Vážíme si trpělivosti našich fanoušků"
Co byste vzkázal domácím fanouškům, kteří v této sezoně museli v „domácí“ Tipsport areně spolknout už několik hořkých pilulek?
Vzkázal bych jim, že si vážíme jejich trpělivosti, i když v některých situacích jsem vnímal, že asi už trochu přetékala. Ale naše fanoušky potřebujeme bezpodmínečně na naší straně. Zvlášť, když se nedaří! Máme mladý mančaft postavený na individualitě Petra Nedvěda a chceme opřít svůj výkon nejen o jeho schopnosti, ale také o podporu fanoušků. Právě mladí hráči se dokážou v bouřlivé a vyhecované atmosféře vypnout k mnohem lepším výkonům. Byl bych rád, kdyby fanoušci brali v úvahu i věk a zkušenosti některých našich hráčů, kteří si zaslouží potlesk třeba i jen za nasazení a obětavost. Doufám, že nás budou podporovat i v době kdy se nedaří. Ne nadarmo se o fanoušcích mluví jako o šestém hráči. Může to znít jako klišé, ale fanoušci a atmosféra, kterou vytvoří, může týmu opravdu hodně pomoci.

Jestli tomu dobře rozumím, je to i o tom, aby fanoušci neměřili hru Bílých Tygrů pouze na vítězství a prohry, ale aby třeba potleskem ocenili každou pěknou akci v podání našeho týmu?
Samozřejmě vím, že vítězství jsou bezpodmínečně nutná nejen proto, abychom nejvyšší soutěž vůbec hráli, ale i proto aby lidé mohli být na svůj tým pyšní. Na druhou stranu si ale dokážu představit i fanouška, který když jde na hokej fandit Bílým Tygrům, tak dokáže ocenit i akci mladého kluka, který má za sebou pár startů v extralize, nebo tvrdý osobní souboj, nebo mladého obránce, který odehrál většinu zápasů v Benátkách a teď se rychle adaptoval na extraligu, nebo (a proč ne)pěstní souboj Davida Šticha, dobrou střelu Michala Bárty a důraz před soupeřovou brankou. To jsou takové malé střípky, malá vítězství. Když hráči ucítí, že i za takovouto odvedenou černou práci si jich fanoušek váží, tak ze sebe dokáží vydat ještě mnohem a mnohem víc.

Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení

Sdílet

Nejnovější články

Tygři vyráží na Hanou. Potvrdí v Olomouci vzrůstající formu?

Petr Kváča krátce o utkání s Třincem

Vítězství nad Třincem nesmíme hodit do koše, velí Šimek do dalších zápasů

Z našeho fanshopu

Polštářek TYGR černý

420 Kč
Koupit

Čepice zimní TYGR

390 Kč
Koupit

Kšiltovka TYGR snap

520 Kč
Koupit

Kšiltovka TYGR basebal

520 Kč
Koupit