Den, ke kterému jsme směřovali, shodli se otec a syn Zachové

Pavle, právě jsi podepsal svůj první profesionální kontrakt, jaké jsou bezprostřední pocity?
Mám z toho velkou radost, je to věc, na kterou jsem se od mala těšil. Podepsat první smlouvu v 16 letech není běžná věc, takže jsem určitě spokojen. Snad to není také poslední smlouva, kterou podepisuji.

Sám pan Jech říkal během podpisu, že jsi po Ladislavu Šmídovi teprve druhým takto mladým hráčem, se kterým Liberec podepsal smlouvu. Co ti blesklo hlavou právě v tomto momentu?
Problesklo mi hlavně to, že Láďa dostal tady v Liberci podobnou šanci a dotáhnul to až do NHL, kde hraje za Edmonton. Takže já bych snad také mohl dojít až tam, ale to je všechno ještě hodně daleko.

Byl jsi z nabídky smlouvy překvapený?
Trochu jsem čekal, že by něco mohlo přijít. Protože jsem potřeboval profesionální smlouvu, abych mohl hrát i třeba za Benátky. Ale nečekal jsem, že to bude rovnou do A-týmu, z toho jsem byl překvapený.

Jak se vůbec cítíš v kabině, kde by ti mnoho ostatních spoluhráčů mohlo věkem dělat tátu?
Přijali mě v pohodě. Kluci mi s hodně věcmi radí, což potřebuju. Ze začátku jsem byl trochu nervózní, ale ostatní mi to hodně ulehčili a cítím se v týmu dobře. Díky radám hlavně těch nejstarších se cítím lépe i na ledě a za tu pomoc jsem jedině rád.

Během European Trophy sis vyzkoušel snad každou „lajnu“ v sestavě, hrálo se ti někde vyloženě nejlépe?
To bych ani neřekl. Všichni hráči tady mají velkou kvalitu a je víceméně jedno, s kým hrajete. Teď hraju s Kobou Jassem a Honzou Víškem a řekl bych, že nám to celkem sedí. Teď se musíme snažit co nejlépe vstoupit do extraligy.

S největší pravděpodobností nastoupíš v pátek na ledě Třince. Těšíš se, nebo převládá nervozita?
Samozřejmě se těším. Za áčko už jsem několik zápasů odehrál, byť to nebyla extraliga, takže ta nervozita už celkem opadla. Určitě převládá to, že se těším.

Pavle, díky a hodně štěstí v příštích zápasech i kariéře.

Chvíle, za kterou jsme šli 16 let, řekl po podpisu Pavel Zacha starší

Chvíle jako tato musí být pro otce určitě velmi emotivním zážitkem. Synovi se podařilo to, o čem sní prakticky každý.

To je zcela jednoznačně pravda. K dnešnímu dnu jsme se upínali a je to vlastně vyústění šestnácti let systematické práce, což říkám bez nějakého přehánění. Pro mě osobně smlouva pochopitelně nebyla překvapením, pracovali jsme na ní dlouho a dala nám zabrat. Záležet jsme si dali už na té juniorské a i nyní jsme chtěli, aby byla vyvážená a výhodná pro obě strany. Což se myslím povedlo. Co jsem se bavil s přáteli a dalšími lidmi okolo hokeje, mám z toho, z pozice rodiče, pocit jakési hokejové maturity. Protože cílem bylo od začátku vychovat profesionálního hráče, což se dnešním dnem podařilo naplnit. Samozřejmě je tu ještě třeba první kolo draftu, které můžeme vnímat jako „červený diplom“, ale moje role se už bude jen zmenšovat a bude čím dál víc záležet na Pavlovi, který přebírá štafetový kolík své kariéry. A ta velikost tohoto okamžiku se projevila a nakonec jsem měl potíže se vůbec podepsat (úsměv).

Nemáte o syna trochu strach, že ho to psychicky „semele“, nebyl by první ani poslední.
Abych řekl pravdu, tak ani ne. Snažil jsem se ho na to připravovat a chtěl jsem, aby to vždy přijímal s pokorou a s vědomím, že před námi je ještě pořádný kus práce. Má za sebou hodně úspěchů, ale všechny v mládežnických kategoriích. Nyní vstupuje do profesionálního hokeje, který je na úplně jiné úrovni, a proto je ta pokora stále na místě. A věřím, že v kombinaci s tvrdou prací nad míru ostatních hráčů může vynést mladého hráče v kariéře nahoru.

Pavel v Liberci naskakuje do dospělého hokeje. Nesmazatelnou stopu už ale nechal v mládežnických týmech, jakou roli podle Vás hraje klub Bílí Tygři Liberec v jeho kariéře?
Ta role je velice významná, obrovská. Moment, kdy jsme se před lety rozhodli odjet do Liberce, beru jako velmi výrazný. Protože zdejší podmínky nás posunuly úplně jinam. Tady pokud hráč chce trénovat, tak tu možnost má. V Liberci jsme našli partu skvělých trenérů, kteří také mají na tom dnešním dni podíl, za což bych jim chtěl poděkovat. Věřím, že na podobné profesionály a odborníky narazíme i teď u A-týmu. Takže to jednoznačně hodnotím jako velmi pozitivní krok v Pavlově kariéře.

Pane Zacho, děkujeme za rozhovor.