Pro olympiádu žije každý sportovec, říká před Soči Petr Nedvěd
L i b e r e c - Jak všichni víme, kapitán Bílých Tygrů Petr Nedvěd je mezi vyvolenými hokejisty pro olympijský turnaj v ruském Soči. Jaké byly jeho první pocity, co říká na ohlasy ze zámoří nebo atmosféru sportovního svátku? O to a mnoho dalšího se podělil den po oznámení nominace.
O pocitech z nominace
„Před sezonou jsem s tím vůbec nepočítal nebo o tom neuvažoval. Jen brácha mě pořád popichoval (smích). Já mu jen odpovídal, že olympiáda fakt ne. Teď ale za poslední měsíc nebo dva se moje výkony v extralize o něco zvedly, přišla nominace do „malé“ Soči, kde jsme odehráli vynikající turnaj a uspěli. To určitě mělo velký podíl při konečném rozhodování.“
„Ale co si budeme povídat, nevím, kolik trenérů by takové rozhodnutí udělalo. Když mě Lojza povolal na mistrovství světa, tak přestože jsem měl velmi dobrou sezonu v extralize, který reprezentační trenér by tehdy řekl: Chci Petra Nedvěda v národním týmu.“
O reakcích ze zámoří
„Kamarádi z Vancouveru mi psali, někteří ani nevěděli, že ještě hraju. Takže se ptali, jestli jsem to fakt já (smích). Z Rangers se ozval člověk z PR a ještě další kluci takhle co jsou po NHL. Se spoustou z nich už člověk samozřejmě není moc v kontaktu, tak právě ani nevědí, že ještě hraju hokej.“O narážkách na svůj věk
„Měl jsem trochu strach, že tam budu nejstarší, ale ulevilo se mi, když jsem se dozvěděl, že Finsko bere Selänneho (smích). Samozřejmě jsem připraven na nějaké narážky na můj věk, tomu se člověk neubrání. Jet ve dvaačtyřiceti určitě může být pro spoustu lidí překvapivé. Obzvlášť, když nevědí, že ještě funguju. Ale já se podobným debatám spíš vyhýbám, rozhodující jsou výkony a ne věk.“
O zbývajícím čase do olympiády
„Mám povinnosti vůči Liberci, který je mou srdeční záležitostí, takže nepřichází v úvahu, že bych se třeba šetřil nebo něco podobného. Takhle to já nastavené nemám. Samozřejmě si nebudu teď objednávat bungee jumping (smích). Třeba zranění přijít může, to k našemu sportu patří. Nehrajeme karty nebo šachy. Ale rozhodně kvůli tomu nebudu na hře v Liberci něco měnit. Hlavně chci, abychom byli v daleko lepší pozici, až odjedu na olympiádu, protože po ní už moc extraligového hokeje nebude.“
O Jaromíru Jágrovi
„Když byla výluka, tak jsme se s Jardou vídali často, ale teď jsme si žádnou zprávu nevyměnili. Možná něco dá na facebook (smích). Hodně rád vzpomínám na společné roky v Pittsburghu, protože to byla paráda. Já tam zažil nejlepší hokejové roky, měli jsme vynikající mančaft a byla to opravdu radost hrát za Penguins. A nebylo to jen na ledě, i mimo něj jsme byli skoro pořád spolu.“
O olympijské atmosféře
„Já si myslím, že pro tohle každý sportovec žije. Olympiáda je obrovská show. Je to celosvětově sledovaná událost a třeba finále Stanley Cupu je taky velká věc, ale olympiáda je v tomhle ohledu ještě víc. Nenapadá mě nic, co by mělo takovou váhu. Být v olympijské vesnici, potkávat ostatní sportovce z celého světa, je to opravdu úžasný zážitek. Trochu mě mrzí, že v Lillehammeru jsem tehdy volil ve volnu hlavně regeneraci a nepodíval jsem se moc po okolí. Ale tím, že jsme obden hráli a po turnaji odlétali ještě v den finále, ta šance stejně moc nebyla.“
O čísle 93, které má v oblibě i Jakub Voráček
„Voras už si vzal něco jinýho (smích). Teď už na to docela koukám, protože už jsem s ní nějaký čas odehrál. Ono když má člověk desítku a přijde někam jinam, tak má kolikrát smůlu, protože desítku už někdo má. Já si dřív bral kvůli tátovi právě desítku, ale pak jako kluk někam přijdeš, číslo má starší kluk a ty skončíš třeba s pětkou. To se s třiadevadesátkou nestane, navíc jsem v roce 1993 získal kanadské občanství, hrál v sezoně 93/94 na olympiádě, takže pro mě bylo docela logický si jí vybrat. Teď to tím pádem určitý význam má. Ale kdyby volná nebyla, tak se člověk samozřejmě nezblázní.“
O kariéře po NHL
„Když jsem se vrátil z NHL, tak jsem měl jednu sezonu na Spartě a pak zamířil do Liberce. Zrovna jsem se o tom bavil s Petrem Syrovátkem, který mě trochu popichoval. Ale kdyby mi tehdy nezavolal, tak kdo ví, jak by to dopadlo. Nejspíš bych ležel někde pod slunečníkem. Nikam po Evropě bych už nešel a po konci na Spartě jsem byl připravený skončit s hokejem. Kariéru jsem měl bohatou a už tehdy jsem na to měl věk. Najednou mi Petr zavolal, začali jsme se bavit o Liberci a pro mě to byla další výzva.
Vím, že když jsem tehdy nešel rovnou do Liberce, tak to pro Petra i pro fanoušky určité zklamání asi bylo a říkal jsem si, že tohle bude nejlepší lék. Liberec vždycky byl, je a bude srdeční záležitost. Na Spartu mě dostaly hlavně dvě věci, možnost hrát s bráchou a taky, že mám bydlení a zázemí v Praze a tenkrát jsem si nedokázal představit dojíždění. Ale jak už jsem říkal, za možnost vrátit se do Liberce a trochu narovnat ten vztah mezi mnou a Libercem jsem hrozně rád.“
O dvojnásobném zastoupení Bílých Tygrů v Soči
Kobovi velká gratulace. Přiznám, že jsem to zase tolik nesledoval, ale když jsem se s ním o olympiádě bavil, tak říkal, že celkem reálná šance tam je. Takže úplné překvapení to není. Ale samozřejmě je super, že tam jede i další spoluhráč. Určitě velmi dobré vysvědčení pro Liberec. Budeme proti sobě hrát ve skupině, takže můžu pomoct trenérům (smích).
Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení
Sdílet