Ján Lašák: Připravuju se sám, ale soustředění jsem se chtěl zúčastnit

Jánko, suchá příprava není oblíbenou disciplínou hokejistů. Jak moc se těšíš na led?
Už aby to bylo! Já se těším od konce minulé sezóny. Měl jsem dobrý pocit z celého mančaftu, a 90 % celého týmu zůstalo. Bylo mi líto, že je konec, a těšil jsem se na novou výzvu. Už dva měsíce čekám, kdy vyběhneme.

Jsi jedním ze třech hráčů, kteří se připravují individuálně. Navzdory tomu jsi však přijel na soustředění…
Dohodl jsem se s manažerem při podpisu nové smlouvy, že chci trénovat sám, ale s tím, že přijedu na soustředění. Myslím, že to je vrchol přípravy, trénování jde do extrému a já jsem se toho chtěl účastnit. Chci být s kluky a sdílet tu únavu a nervy, a také radost, když něco zvládneme. Přišlo mi to spravedlivé. Pokud se semkneme v těchto situacích, tak budeme lepší tým.

Jsou ty tréninky vskutku tak náročné, jak se povídá?
Jsem zlomený jako indiánský šíp, jak se u nás říká (smích). Hodně trenérů chce poznat charakter hráčů v krizových situacích, což je i toto, a my si zakřičíme a dáme se zase do kupy. Je toho hodně, ale když to trenéři chtějí, tak to tak bude. Jsme tu od toho, abychom makali a nějak to zvládli. A když to jako gólman zvládnu já, tak to musí zvládnout všichni.

S tím souvisí další otázka, mají gólmani nějaký individuální přístup oproti zbytku týmu?
Občas ano, ale snažíme se být co nejvíce s ostatními. Ve středu třeba kluci měli posilovnu a my jsme šli na squash. Ale to byla zatím první změna, jinak trénujeme normálně a já jsem na to zvyklý.

Ján Lašák se k týmu připojil na soustředění

Mnozí hráči nejsou zvyklí například na cyklistiku a výběhy, jaké s tím máš zkušenosti ty?
Krajinu tady okolo znám, protože jsme sem jezdili i s Pardubicemi. Není to pro mě nic nového, bylo to součástí příprav v minulých letech. Je to pro mě trochu melancholie, když vyšlapu na kopec, na který jsem před deseti lety také šlapal, a říkám si, jak ten čas letí (úsměv). Ale na druhou stranu, už znám ty kopce po letech lépe. Pamatuji si, před deseti lety, jak jsem horko těžko šplhal na Špindlerovku, a maséři si dělali srandu, že mě potáhnou tranzitem. V úterý jsem to ale dal v pohodě, jako sklenici vody, a mám z toho samozřejmě dobrý pocit.

Je v průběhu soustředění čas také na nějakou společenskou akci?
Máme v plánu pivo, ale bojím se toho, že když si dám jedno, tak padnu na stůl a budou mě muset odtáhnout za nohy na pokoj (smích). Myslím si, že malé bude bohatě stačit.

Jak to je s obsazením pokojů, vybíráte si spolubydlící sami? A s kým bydlíš ty?
Toto má na starost vedoucí mužstva. Já bydlím sám, někteří starší hráči mají pokoj pro sebe, je to takové nepsané pravidlo.

Jánko, díky za rozhovor.