Ondřej Vitásek po návratu z MS: Od trenéra jsme dostávali kapky, ale jsem za to rád

Ondro, nemotá se ti z těch posledních měsíců ještě teď hlava?
Pomalu se mi to v ní rozleželo, všechno pomalu vstřebávám. Ale je pravda, že pořád nemůžu věřit, co všechno proběhlo. Jak už jsem říkal několikrát, jsem za to strašně rád.

S čím jsi vůbec do sezony vstupoval? Jaké byly cíle, dejme tomu, minulý rok touto dobou?
Před rokem to určitě bylo usadit se v kádru Bílých Tygrů, to byla hlavní věc. Když ke konci sezony přišla pozvánka do reprezentace, tak jsem se chtěl co nejdéle udržet v kádru. Naštěstí to vyšlo až do konce (úsměv).

Co jsi prožíval před prvním zápasem?
Byla tam lehká nervozita, takové to očekávání, jestli to bude něco úplně jiného. Jelikož jsem do něj vstupoval jako náhradník a do hry zasáhl až v průběhu, tak to bylo trochu jiné než další zápasy. Navíc to bylo derby proti Slovákům, myslím, že na první zápas to bylo celkem divoké. Postupně to ale z člověka spadne, jak začne hrát, tak jde nervozita stranou.

Byla tam lehká nervozita, takové to očekávání, jestli to bude něco úplně jiného.

Zlomilo se něco ve tvé hře, že najednou přišla pozvánka a nakonec i mistrovství?
Popravdě ani sám nevím. Vždycky jsem se snažil hrát, co chce trenér, popřípadě spoluhráči, abychom si na ledě vyhověli a nějakým způsobem to klapalo. Asi to prostě všechno do sebe zapadlo. Pořád jsem dělal všechno stejně.

Může to být i ukázka pro ostatní, že rozdíl mezi první ligou a špičkovým mezinárodním turnajem nemusí být tak propastný, jak se zdá?
Spoustu lidí si určitě říká, že to je nemožné, ale jsem důkaz toho, že to jde. Samozřejmě potřebujete kus štěstí, bez toho to nejde. K tomu, abyste se během roku probojovali z první ligy na mistrovství světa, ho jednoznačně potřebujete.

Jak se ti vůbec sedělo v kabině s Jaromírem Jágrem a dalšími?
Já jsem si to užíval, už od těch prvních tréninků. Samozřejmě Jarda Jágr je ikona českého hokeje, všichni to víme, spoustu toho dokázal dříve i teď, na turnaji hrál suprově. Myslím, že jsem měl štěstí, že jsem v extralize hrál s Méďou a dalšími výbornými hráči, což mě trochu otrkalo. Méďa toho taky spoustu odehrál v NHL a je to velikán. Nebo Petr Vampola a Martin Bartek, to jsou velcí hráči, takže si myslím, že jsem na to byl docela připravený.

A co Vladimír Růžička, jak se ti spolupracovalo s ním?
Vždycky, když za mnou přišel, tak mi říkal, ať to ještě zlepším, že to pořád není ono. Jsem rád, že mě takhle cepoval, kdyby to nedělal, tak jsem asi na mistrovství ani nejel. I na internetu si všichni mohli přečíst, že nám obráncům občas dával kapky a vytýkal nám určité věci. Asi nebyl trénink, kdy by byl v klidu (smích).

Každý ale asi takovou porci kritiky nemusí snášet dobře.
Člověk si na to pak zvykne (smích). Když to člověk vidí v televizi, tak si říká, co to je, že to tak hrozné nemůže být. Ale na vlastní kůži to pak není nic příjemného, hlavně ze začátku. Člověk se s tím musí popasovat a pak už je to dobré. Je to hodně podobné tomu, co probíhá u mládeže. Trenér sice zařve, ale myslí to v dobrém a chce, aby se hráč z chyby ponaučil. Osobně si nemyslím, že by to bylo něco špatného.

Počítám s tím, že nějaká větší odpovědnost bude.

Kdybys měl vybrat nejlepší zážitek z mistrovství světa?
To je hodně těžké. Pro mě byl zážitek už jen to, že jsem se tam mohl podívat a hrát. Zápasy, kulisa i město byly suprové. Kdybych musel vybrat jednu věc, tak by to byl postup přes čtvrtfinále. Já jsem v kariéře takhle daleko nikdo nepostoupil, takže jsem si to užíval.

Po tvém představení v reprezentaci se na tebe určitě zvednou nároky i v Liberci. Vnímáš, že budeš viděn jako tahoun obrany?
Zatím ne, ani jsem na to neměl čas. Samozřejmě někteří budou čekat něco extra, ale uvidíme, jak to celé bude. Počítám s tím, že nějaká větší odpovědnost bude. Pokud by to skutečně přišlo, tak to přijmu a budu se to snažit plnit a uvidíme, jestli to dopadne dobře.

Jak reagovali na působení u reprezentace spoluhráči z Liberce a bude tě to něco stát?
Určitě budu něco muset zaplatit, Honza Výtisk mi tam určitě něco napočítá (smích). Jinak mi kluci gratulovali, už když jsme tam byli s Tomášem Filippim a Kubou Valským, tak nám přáli, ať se udržíme co nejdéle. Nakonec jsme tam pohromadě vydrželi hodně dlouho, řekl bych. Jinak mi říkali, že jsem hrál dobře a trochu si to i zasloužil (úsměv).

Účast na mistrovství světa určitě přinese i zájem dalších klubů, zaznamenal jsi už něco?
Něco málo jsem zaznamenal, ale nezabývám se tím. Člověk nikdy neví, co přijde, ale novou sezonu bych měl určitě začít v Liberci. A nebo v Benátkách (smích).