Andrej Podkonický svými góly pomáhá Bílým Tygrům bodovat

Poprvé se v libereckém kádru objevil na soustředění ve Vysokých Tatrách, kam za týmem přicestoval po zastávce v rodném Zvoleně. Tam s vrcholovým hokejem pod vedením svého otce také začínal. "Poprvé jsem se postavil na led, když mi byli asi čtyři roky. Táta hrával jako levé křídlo dlouhý čas hokej na vrcholové úrovni, takže to máme v rodině," vzpomíná na své začátky dnes šestadvacetiletý hráč. Pod otcovou taktovkou hokejově vyrůstal i další roky a jejich cesty se definitivně rozešly, pouze však v pozici hráč - trenér, v mužské kategorii. Do prvního týmu Zvolena, který tehdy hrával druhou nejvyšší soutěž, naskočil Andrej již v šestnácti letech. A protože mladý, ambiciózní útočník také pravidelně oblékal dres národního týmu, bylo jen otázkou času, kdy se objeví v některém z extraligových klubů. "Po dvou letech v prvním týmu jsem chtěl zkusit nejvyšší soutěž. Bohužel mi ale vedení v přestupu zabránilo, a tak nezbylo jiné volby, než zkusit štěstí v zámoří. Rozhodnutí se nakonec prokázalo být správné," doplnil ke svému odchodu do Ameriky.

Podkonický tak po svém draftu v roce 1996, kdy si ho jako celkově 196. vybralo St. Louis Blues, opustil rodnou "hroudu" a vydal se za Atlantik nejprve do juniorské AHL. V sezoně 1998-99 si připsal vůbec nejúspěšnější sezonu v tamním dresu Worcesteru, když si za 19 branek a 24 asistencí připsal celkově 43 bodů. O dva roky později pak nastupoval kromě Worcesteru také v Louisville (IHL - farma Floridy Panthers). Jeho forma gradovala a třiadvacetiletý útočník si řekl o pozvánku do elitního týmu Floridy Panthers.

Chuť nejslavnější soutěže světa okusil v šesti utkáních, v nichž si připsal dva body za branku a asistenci. "Odehrál jsem poměrně slušné dvě sezony, pak jsem se ale rozhodl nepodepsat nový kontrakt a vrátil se zpět do Evropy," řekl k dalšímu angažmá, které ho zavedlo do Slovanu Bratislava. Tehdejší kádr v sezoně 2002 vyhrál mistrovský titul. Podkonický však závěr a oslavy titulu sledoval pouze v roli pozorovatele, neboť těsně před play-off opustil kabinu do finského IFK, kam jej vedení slovenského klubu zapůjčilo na hostování. "Ve Slovanu jsme se těsně minuli s Igorem Ratajem, který v té době zrovna odcházel na angažmá do Ruska," připomíná svého nynějšího spoluhráče.

Tvrdý forvard, jehož síla se projeví zejména v soubojích v prostoru brankoviště, odehrál ročník 2002-03 v barvách německého Iserlohnu, kde patřil mezi nejlepší útočníky. S 18 brankami v 52 utkáních skončil třetí v celkovém hodnocení celé DEL ligy. Loňskou sezonu pak strávil v Portlandu, v jehož barvách patřil k týmovým oporám a v dubnu si dokonce vysloužil ocenění hráč měsíce.

Přes vynucený návrat Jakuba Čutty do Ameriky si ale Podkonický nemusí v kabině připadat osamocený. S jedním z nynějších Palečkových svěřenců se velmi dobře zná. "S Ľubo Vaicem jsem se potkal v reprezentaci, takže před příchodem do Liberce jsme si volali. Celý tým jsem však velmi dobře poznal zejména od Jakuba, s nímž jsem působil již v Portlandu," dodal ke svým znalostem kádru Bílých Tygrů. Právě liberecký odchovanec má velký podíl na tom, že se slovenský útočník objevil pod Ještědem a mohlo tomu být již v loňské sezoně, kdyby...

"Jakub mi říkal o městě i hokejovém klubu. Ještě v průběhu sezony jsem se proto zkontaktoval s manažerem, neboť jsem chtěl mít co nejdříve vyřešeno angažmá. První pokus o odchod však nevyšel, klub mě neuvolnil. Tlaky na výluku byly značné již loni. Věděl jsem, že spousta hráčů nejspíš zamíří do Evropy, mně navíc končil kontrakt. Liberec mi nabídl výborné podmínky, jednání bylo na velmi vysoké úrovni, takže jsme se dohodli poměrně rychle," vrátil se k námluvám.

Do nové sezony vtrhli Bílí Tygři, jakoby se chtěli vyrovnat dravé šelmě, jež mají ve znaku. "Popravdě jsme nečekali, že se budeme po devíti utkáních pohybovat tak vysoko. Hrajeme však dobře ze zadu, navíc se můžeme spolehnout na Milana Hniličku v brance," řekl k současnému postavení.

Univerzální útočník, který nastupoval v loňské sezoně nejčastěji v centru či plnil úlohu levého bránícího křídla, se postavil do středu mezi Vaice a Rozsívala. Jeho forma na začátku sezony byla milým překvapením. Sám hráč se tomu spíše brání. "Necítím se ještě v optimální formě, i když musím říci, že mi to tam zatím padá. Máme ale dobrý tým, všechny naše formace jsou vyrovnané, v tom je síla. Myslím, že to bylo velmi dobře patrné v utkání v Litvínově. Chemici mají také dobrý mančaft, hrají však na tři pětky. My můžeme naopak rozložit tlak na více hráčů. S klukama se navíc stále více sehráváme a doufám, že naše výkonnost půjde ještě nahoru," doplnil Podkonický. Ten však bude Tygrům pro poranění kolenních vazů v několika nadcházejících týdnech chybět.

Bílí Tygři šlapou, po domácí neporazitelnosti dokážou vozit body i ze stadionu soupeřů. Nálada v kabině je tak výborná, je však nutné nepodlehnout uspokojení a dále na sobě poctivě pracovat. To ho si je dobře vědom i hráč, oblékající tygří dres s číslem 41, když říká: "Musíme nastupovat ke všem střetnutím stejně. Je jedno jestli hrajeme venku nebo doma. Přesvědčil jsem se, že extraliga je letos opravdu mimořádně vyrovnaná. Nevěšíme hlavu po porážce, to ke sportu ostatně patří. Chceme se ale vyvarovat dvou tří porážek za sebou. Náš tým tomu zatím úspěšně čelí a já pevně věřím, že se letos do play-off probojujeme."