Ján Lašák: Dovolená pro mě znamená hlavně rodinný život

Jánko, závěr sezony jsi sledoval z poněkud nezvyklé role. Jaké to pro tebe bylo?
Byl ze mě vlastně divák. Odchytal jsem zápas se Slavií a následně jsem dostal volno. Nejdřív jsem ještě čekal, jak se vyvine situace ve slovenské reprezentaci, ale když to tam nedopadlo, tak jsem víceméně přestal trénovat. První týden jsem byl doma a měl jsem obrovskou chuť se vrátit na led, hokej mi neskutečně chyběl. Na to tu ale nebyl prostor, byli tu mladí kluci, kteří před sebou měli zápasy, a já bych tu skoro překážel. Zkrátka jsem začal dovolenou dřív, díky čemuž jsem si posunul i start přípravy – rozjedu ji už 10. dubna, takže bude trvat zhruba tři měsíce.

Nakousl jsi reprezentaci. Mrzí tě, že se nepodíváš na mistrovství světa?
Nijak zvlášť ne. Chtěl jsem samozřejmě ještě něco vyhrát, vybojovat nějaký týmový úspěch a zakončit sezonu trochu lépe, ale zároveň jsem už předem věděl, že trenér má dva své oblíbence, kteří letos chytali skvěle. Jako třetí brankář jsem sice mohl jet, ale to jsem odmítl.

Lákalo tě to o to víc, že by se hrálo v Praze?
Byl bych špatný sportovec, kdybych si tam nechtěl zachytat. Ale také jsem realista. Věděl jsem, že cesta vede jen přes zranění gólmanů, kteří jsou u trenéra výš, než já. A to je koneckonců v pořádku, měli opravdu skvělou sezonu. Byl jsem s tímto výsledkem tak nějak smířený.

Ján Lašák

Skoro se zdá, že volno příliš nemáš rád. Těšil ses na něj vůbec?
Upřímně, raději bych hrál, ale když už volno máme, tak si chci co nejvíce oddechnout. Už mám v hlavě letní přípravu, když jsem na konci sezony dva týdny ležel, cítil jsem, že si tělo žádá nějakou zátěž.

Jak v tvém případě dovolená vypadá?
S rodinkou nějakých pět dní na lyžích a pak už jen taková pohoda, třeba si s dětmi vyběhnout do bazénu a podobně. Nic příliš neobvyklého. Hlavně rodinný život!

Většina hokejistů se letní přípravy téměř děsí, ty se na ni naopak evidentně těšíš. Čím to je?
Naučil jsem se v létě dobře trénovat. nepřipravoval jsem třeba tak, jako kluci tady vloni, kdy se jelo hrozně tvrdě a pak byli všichni kluci hotoví. Já osobně třeba spíše makám kratší dobu, padesát minut nebo hodinu, ale během toho funguji prakticky do mrtva. Mám rád, když se fyzicky tak zničím, že už pak několik hodin nemůžu dělat téměř nic. Pak z toho mám nejlepší možný pocit.

Jak je to s tebou v Liberci? Mohou s tebou fanoušci počítat pro další sezonu?
Před minulou sezonou jsem podepsal smlouvu na dva roky, takže ani nic jiného nepřipadá v úvahu. A i kdyby to tak nebylo, je tu pořád rozdělaná nějaká práce, kterou nepovažuji za dokončenou. Milerád bych tu tedy zůstal i bez už podepsané smlouvy.

S čím do nového ročníku extraligy jako tým půjdete?
Před rokem jsme něco podepisovali, byly tu sliby fanouškům... Já už letos nechci řešit kecy. Nebo, nechci tomu říkat úplně kecy, ale zkrátka je čas, abychom něco předvedli i na ledě. Nastala doba na skutky.

Má podle tebe tým na mnohem vyšší mety, jako se často říká?
Před takovými otázkami se nemůžeme schovávat. Rozhodně mělo třeba loňské mužstvo mířit mnohem výš, nebyla to chyba ani trenéra, ani nikoho z vedení, ale jen nás, hráčů. Jen my jsme za to zodpovědní a musíme se k tomu tak postavit. Je to velká škoda, i lidé z nás musí být zklamaní, stejně jako my. Kdybychom je přilákali dobrou hrou, přišli by. Potenciál tu je, ale nám se nedařilo halu naplnit, ani jsme si to nezasloužili. V závěru se to zlepšilo, ale stejně máme na víc. Všechno v životě si musíte zasloužit, a stejně tak si my musíme zasloužit fanoušky.

Na co bys je do další sezony pozval?
Jak říkám, nechci je zvát řečmi, ale skutky. Byl bych rád, kdyby měli důvod dorazit po prvním, druhém i třetím zápase a aby mohli chodit až do dubna, kdy končí play-off!