Hrát dole je psychicky náročné. Snad začneme, jak jsme skončili, doufá Jan Výtisk

Máš za sebou již šestou sezónu v tygřím dresu. Jak se ti ta léta v Liberci hodnotí?
Po životní stránce jsme tu já i celá rodina spokojení. Ale po té sportovní je to poslední tři roky trápení. Psychicky je to tak náročné, že to nejde ani popsat. Tři roky hrajeme dole, trápíme se. Letos jsem věřil, že je mančaft skvělý, že budeme hrát nahoře, ale zase to nevyšlo. Když se pak vyměnili trenéři a přišel Filip s Čačou, (Filip Pešán s Vladimírem Čermákem, pozn. red.) bylo to úplně o něčem jiném. Z devíti zápasů jsme sedm vyhráli. Doufejme, že ten trend, co jsme nastolili na konci sezóny, bude pokračovat i v té příští.

Jak v tvém podání bude vypadat dovolená?
Budu hlavně odpočívat a psychicky se nachystám na letní přípravu. Už je to moje šestnáctá nebo sedmnáctá sezóna, je to pořád dokola. Ale věnovat se budu především odpočinku a rodině.

Jak bys ohodnotil svůj letošní individuální výkon?
To musí hodnotit někdo jiný, nemůžu takhle hodnotit sám sebe... Ale vždycky to může být lepší. Nedosáhli jsme na to, co jsme měli, takže s tou sezónou člověk nemůže být spokojen.

Poprvé sis ohmatal i roli kapitána. Jak ti seděla?
Nijak extra jsem to nepocítil. Akorát jsem víc musel mluvit k mančaftu, což pro mě byla docela změna, protože nejsem žádný řečník. Ale bylo tu hodně starších hráčů, takže se to v kabině vždy řešilo týmově. Bylo to úplně něco jiného, než když tu byl Méďa. (Petr Nedvěd, pozn. red.) Ten když mluvil, tak mluvil většinou sám.

Kdo podle tebe v sezóně mezi vámi nejvíce zářil?
Nejvíc mě překvapil Radim Šimek. Měl úžasnou sezónu. Hrál neskutečně, je momentálně náš nejlepší bek. Myslím, že Radim zvítězil na plné čáře v celé sezóně.

Přesto cenu pro nejlepšího hráče Bílých Tygrů vyhrál Tomáš Filippi...
Tomáš ten standard drží už dlouhou dobu. Byl náš nejproduktivnější hráč. Z těch dvou se vybíralo a ať už by to získal ten nebo ten, zasloužili si to oba.

Jaký je tvůj tip na extraligového mistra?
Já netipuju. My se nedostali, kam jsme měli, takže se přiznám, že teď už hokej ani nesleduju.

Ani k Třinci, odkud jsi sem přišel, nechováš mírné sympatie?
Z Třince jsem už šest let, takže ta vazba je už někde jinde. Vždycky se to někde dozvím, ale že bych to sledoval a někomu fandil, to vůbec.