Osm hráčů z liberecké akademie, to není náhoda! S mládeží se v Liberci pracuje velmi dobře, říká manažer reprezentační dvacítky Milan Hnilička

V aktuální nominaci české reprezentace do dvaceti let je těžko uvěřitelných osm hráčů, kteří v Liberci prošli mládežnickými kategoriemi. Lakatoš, Ordoš, Havlín, Zacha, Pyrochta, Vaněček, Stezka a Chlapík. Čím to podle vás je způsobeno?
Všechno to vychází ze systematické práce, která se tady v Liberci dlouhodobě děje. Přiznám se, že mi to doteď nedošlo, že až tolik kluků prošlo libereckou akademií, to mě skoro i zaskočilo. Většina z nich už působí v jiných klubech, nejčastěji v zámoří. Tohle ale není náhoda! Je to evidentní důkaz, že se v Liberci s mládeží pracuje velmi dobře.

Neobvyklé je také to, že se v jedné kategorii sešli hned dva gólmani, kteří ještě v minulé sezoně oblékali právě liberecký dres.
To je pravda. Ale v tomto případě je to ještě o jiné věci, než je samotná výchova a trénink. Vítek Vaněček byl především velmi dobrou prací libereckého skautingu. Nevyrostl tu, ale byl ve správný čas vybrán a dosazen do juniorky. Okamžitě v Liberci začal dokazovat, že si klub vybral správně. Práce s mládeží totiž není jen o výchově, ale právě také o skautingu. Trenéři a manažeři musí umět rozeznat talent včas, aby ten hráč dostal další prostor a čas pro svůj rozvoj. Aleš Stezka je vlastně podobný příklad také. Původně je z Plzně. Ale v Liberci strávil podstatně víc času, než Vítek Vaněček. K tomu musím také říct, že skvělou práci odvádí i Martin Láska, který je trenérem gólmanů Bílých Tygrů. Shodou okolností je i v realizačním týmu dvacítek, a ne bezdůvodně. Pracuje naplno, je to vynikající charakter a klukům má co dát.

Milan Hnilička

Dalším zástupcem v realizačním týmu „20“ je také videokouč Aleš Vladyka….
Ten u nás působil až do letošního roku. Je to stejný případ jako Martin Láska. Oba jsou workoholici, kteří mají hokej rádi, stejně jako kluky. Ti musí cítit důvěru svého trenéra. Videokouč s nimi sice do styku tolik nepřijde, ale Aleš je na zimáku od rána do večera a všichni to dobře vědí. Letos ve dvacítce chybí z rodinných důvodů, musí být také někdy doma, a ne jen pořád létat po hokeji. (úsměv)

V době vaší aktivní kariéry v Liberci začal u mládeže působit současný kouč A-týmu, Filip Pešán, který u Tygrů odstartoval tu revoluci v systému výchovy mladých hráčů. Byl tento krok podle vás základním kamenem toho, že nyní Tygři produkují tolik mladých nadějných hokejistů?
Bylo nutné udělat některé možná trochu nepopulární kroky, aby se klub pohnul zase tím správným směrem. Myslím, že systémově bylo velmi důležité, že vznikla farma. Právě tam se vytvořil důležitý mezistupeň mezi juniorkou a dospělým hokejem. To v České republice stále není úplně dořešené, stále máme málo juniorů, kteří by hráli extraligu. I kvůli dvacítce potřebujeme, aby tito hráči hráli dospělý hokej. Švédové a Finové s tím mají mnohem větší zkušenosti. Nadprůměrní hráči mezi osmnáctkou a dvacítkou už hrají s dospělými. Model, který funguje v Liberci, je používán po celém světě. Tady je to navíc skvělé v tom, že hlavní i farmářský tým trénuje v jednom místě, ve stejné hale. Když se někdo zraní, hráči z farmy zkrátka přeběhnou mezi kabinami a mohou nastoupit s áčkem. Ostatní týmy by si z toho měly vzít příklad.

V dané době přitom někteří kritici nesouhlasili jak se změnami v systému mládežnických týmů, tak se vznikem farmy.
Vždy budou tací, kteří nebudou se vším souhlasit. Když je kritika rozumná, je pro každého dobrá, můžete se díky ní posouvat. Liberec si prošel etapou, kdy se učil, jak farmu uplatňovat, a dnes tam hraje plno mladých, doplněných o několik starších a morálně a charakterově kvalitních kluků. To je model, který musíme do extraligy dostat.

Na závěr otázka zpět k dvacítce. S jakým výsledkem byste na mistrovství světa byl spokojen?
Samozřejmě chceme uspět. Rádi bychom podali co nejlepší výkony, aby lidé mohli být spokojení. Šampionát se letos koná zase v Evropě. Bude se tedy hrát ve správný čas a zápasy tak budou velmi sledované. Nechci přímo říkat, co bychom chtěli „přivézt“, je jasné, že tam nejedeme prohrávat, ale konkurence je obrovská. Kdybychom přešli přes čtvrtfinále a měli možnost bojovat o medaile, bylo by to fajn.