Bravo Branko! Nevěřil jsem, že je takový rekord/nerekord v současném hokeji ještě možný!

Zaznamenat v současném hokeji v české nejvyšší soutěži 7 kanadských bodů během jediného zápasu, byla až do minulé neděle z mého pohledu už jen těžko realizovatelná fantazie. Jistě, v minulosti se to několika borcům povedlo, v NHL je rekordem dokonce 10 bodů v jednom utkání. Ovšem všechny tyhle rekordy jsou už docela fousaté. Janu Čalounovi se to podařilo před dlouhými 11 lety a za tu dobu ušel moderní hokej pořádný kus cesty. Hra se zrychlila, defenzivní taktiky jsou čím dál propracovanější a asi největší progres zaznamenal styl brankářů. Ti se dnes zdají být doslova neprůstřelní. A přesto všechno, to Branko Radivojevič dokázal! Neuvěřitelné!
Ano, veškeré nejen mediální oslavy byly zkaleny tím, že se vedení Extraligy rozhodlo se čtyřdenní prodlevou nakonec své statistiky přehodnotit a Branko tak nakonec oficiálně připsal pouze 6 bodů (1+5), já si ale myslím, že toto rozhodnutí je necitlivé a nasvěcuje zákulisí nejvyšší soutěže v podivném světle. Vždyť Branko byl u gólu Dominika Lakatoše na ledě, vyhrál vhazování, následovala střela Martina Bakoše a gólová dorážka. Pro mě osobně má i na této trefě Radivojevič svůj podíl a názor, že je jeho výkon unikátní nezměním. Proto mi odpusťte, když budu stále psát o sedmibodovém rekordu.

Branko byl v zápase v Karlových Varech opravdu rozdílovým hráčem. Nejprve otevřel skóre a pak 6x asistoval. Já bych ale upozornil ještě na jeden fakt. Zatímco Jan Čaloun nebo Petr Čajánek svými 7 body dopomáhali demolici soupeře, když se skóre zastavilo až na 10 či 11 nastřílených gólech, Branko byl úplně u všech tref našeho týmu v utkání. Duel byl přitom 40 minut velmi vyrovnaný. Jeho výkon tak byl maximálně přínosný pro celý tým!
Osobně to Brankovi velmi přeji, protože on nebyl prototypem hráče, co sbírá body jako na běžícím pásu, naopak je to týmový hráč. I proto je jeho výkon vizitkou pro celý tým. Dalším důkazem, že námi praktikovaný nátlakový, aktivní a útočný hokej je úspěšný. S tímto stylem můžete jít podobným rekordům naproti.

Chtěl bych Vám ale na rekord Branka Radivojeviče nabídnout ještě jeden, méně otřelý, pohled. Ten, kterým jej vnímám já, jako člen realizačního týmu. Vypíchnul bych tři momenty. Byť jsme stále dobře bodujícím týmem, v lednu nebyly některé naše zápasové výkony úplně přesvědčivé, a byl to právě Branko, který si v kabině vzal slovo. Jeho „fén“ (podle tzv. Fergusonova fénu – více zde! Pozn. red.) v kabině byl opravdu hlasitý a hlavně přišel ve správnou chvíli. Na spoluhráčích bylo okamžitě vidět, jaká mají jeho slova váhu. Tým se v posledních zápasech herně znovu zvedl.

Druhým příjemným momentem byl Brankův přístup k Dominiku Lakatošovi, který se po zranění Michal Řepíka posunul do 2. útoku. Hráči nemají příliš rádi, když se míchá sestavou v období, kdy se jim daří. 2. formace s Michalem Bulířem byla dobře sehraná a přesto Branko změnu klidně přijal a mladíka Lakatoše podpořil v kabině i na ledě. Právě Dominik měl pak v Karlových Varech nemalý podíl na Brankově brankově povedeném večeru.

Třetí pohled mi pak Branko nabídnul v den utkání. Jeho předzápasová příprava je naprosto profesionální a příkladná. Nic nepodceňuje, je soustředěný a na zápas se těší. A to prozradím, že právě ve Varech se Branko necítil úplně nejlépe. Právě předzápasou přípravou ze sebe ale lehkou únavu rychle setřásl a pak zářil.

Mou prací je i sledování týmových a individuálních statistik. Samozřejmě mě těší, že jsme hodně nahoře jak v produktivitě a úspěšnosti přesilových her, tak v defenzivní činnosti nebo v Radegast Indexu. Na „vedoucí“ pozici ovšem máme svého zástupce i v počtu trestných minut.

Nejtrestanějším mužem celé extraligy je Martin Ševc a já musím upřímně říct, že mně to štve! Martin si svůj „náskok“ v této statistice vybudoval kvůli dvěma trestům na 5 minut+DKU (do konce utkání) a pěti desetiminutovým osobním trestům. Bohužel nikdy se v těchto statistikách nedočteme, nakolik byl Martin Ševc v těchto momentech opravdovým viníkem. Náš nejproduktivnější bek byl vykázán do kabin v 1. třetině utkání s Pardubicemi, když se po odpískání srazil s protihráčem Štajnochem. Naším pravidlovým podnětem se zabývala disciplinární komise, která nejen, že nenašla důvod pro udělení většího trestu, ale zákrok dokonce posoudila jako čistý. Podobně se vyšší instance vyjádřila i k trestu pro Martina po utkání 2. kola, kdy jsme doma hostili Litvínov. Tento zákrok byl sice dodatečně označen za faul, nikoliv však za faul, po kterém by měl následovat takto vysoký trest. Co se týká osobních trestů, i tady bych měl velké námitky. Každý, kdo Martina zná, ví, že je to hráč, řekněme „komunikativnějšího typu“. Rád se hecuje. Vy vypjatých a emocemi nabitých soubojích v extralize si samozřejmě také řekne svoje. Ovšem minimálně tři z pěti desetiminutových trestů nepřišly po slovních konfliktech s rozhodčími! Na to samozřejmě pravidla pamatují. Rozhodčí takto „ocenili“ slovní přestřelky Martina Ševce s protihráči, kde samozřejmě občas padnou hodně ostrá slova. Arbitři ovšem nejsou na ledě od toho, aby vychovávali zkušené třicátníky a tříbili jim slovník. To, že si dva hráči vymění názory, byť hodně chlapským způsobem, není pravidlový přestupek, za který by měli trestat. Martin je pro nás klíčový bek, a pokud o něj přijdeme 10 minut před koncem utkání za nerozhodného stavu, jen kvůli přehnané citlivosti sudího na vulgarismy, je to pro nás až absurdně fatální. Sečteno, podtřženo - potřebujeme Martina Ševce na ledě, nikoliv na trestné lavici.

Zákrok Martina Ševce na pardubického Štajnocha si můžete prohlédnout zde!

Na závěr bych chtěl ještě zmínit zranění Dominika Lakatoše. Je to velká škoda, protože „Laky“ právě chytal svou další příležitost za pačesy. Po zranění Michala Řepíka trochu putoval sestavou. Zahrál si v prvním a ve druhém útoku a dokázal, že v něm opravdu dřímá potenciál, který by pro Tygry mohl být v budoucnu přínosem. Užíval si většího prostoru na ledě a především v předbrankovém prostoru byl pro soupeře velkým nebezpečím. Rekonvalescence jeho zraněného ramene by ho ale neměla vyřadit ze hry na delší dobu. Po únorové reprezentační pauze by měl být připraven znovu naskočit do hry.

Aleš Vladyka

Autor je videokoučem Bílých Tygrů Liberec