Zraněné útočníky zastoupil famózní Bartovič, sám ale Vítkovice nepřemohl

Bílí Tygři postiženi kletbou napadající kloubní aparáty jednotlivých hokejistů složili do souboje s aktuálně nejlepším výběrem extraligy sestavu, v níž chybělo mnoho základních článku, i tak se ale liberecká lepenka nerozpadla. Ba naopak. Nejvíce postižená sekce bílomodrého korábu – útok – vystartovala z úvodního vhazování s takovým nasazením, že i vládci letošního ročníku z Vítkovic museli při střídáních klonit hlavy směrem od kouče Hadamczika.

Hned po dvou minutách totiž jejich uspořádanými šiky snadno proklouzl místní gepard Bartovič a jeho forhendové kličce chyběla k úspěchu pouze výška, díky které by se kotouč překulil přes Štěpánkův beton. Dva nejzkušenější forvardi z rozvráceného soupisky – Bartovič s Podkonickým – v prvních scénách čtvrtečního představení prakticky nesestoupili z jeviště a své dlouhé minuty užívali k tvorbě brankových příležitostí.

To vše ovšem trvalo jen do sedmé minuty, kdy záporná postava hokejového dramatu vstoupila do děje. Sudí Fraňo si povšiml souboje, jenž předcházel přečíslení domácího celku, a úder Podkonického ramene do lebky Petra Jurečky posoudil natolik závažným, že jeden z motorů ofenzivy Tygrů poslal do šaten s trestem na další utkání k tomu.

Severočechy ale ani ztráta slovenského barda neochromila a po nekonečně dlouhém oslabení mohl načít přesilovkovým nezdarem nahlodaného soka obránce Malkamäki, jemuž při dorážce na brankovišti pevně nepřisedl puk k čepeli. Namísto gólu Liberce tak Lukáš Klimek před zraky brankáře Leinonena vypletl kotouč zpod bruslí Richarda Jareše a bekhendovým dloubnutím zevnitř napnul horní síťku – 0:1.

V domácím družstvu však kromě Podkonického setrval ještě jeden hrdinný bojovník a právě on započal brankové zúčtování. Milan Bartovič se sice půl minutky před první přestávkou chystal servírovat gólové sousto do mezikruží vjíždějícímu Duškovi, nakonec ale úlohu mladého hokejisty převzala modrá noha vítkovického beka, která tak premiérově v zápase dostala kotouč do vítkovické klece – 1:1.

Ve své odysee pokračoval Milan Bartovič v prostřední třetině. V její polovině dopravil do sítě ránu Malkamäkiho, a přisoudil tak svému mužstvu zasloužené vedení – 2:1. To Liberečtí nehodlali ztratit za žádnou cenu, vytrvali v kvalitní defenzivě z posledních duelů a sporadické možnosti, Jurečky či Ujčíka, vychytal spolehlivý Leinonen.

Krajan libereckého gólmana Miko Malkamäki navíc předvedl, že si svou smlouvu v Čechách nechce vybojovat pouze dobrým bráněním, a v nouzi útočných řad se v ofenzivě objevoval častěji než někteří jeho specializovaní kolegové. Žádná z jeho ran ale za reprezentačním brankářem neskončila a o všem tedy mělo rozhodnout třetí dějství.

Jenže nerozhodlo. Vítkovice si postupně vytvořily mírnou převahou, kterou se jim podařilo zformovat do střeleckých příležitostí a nakonec i vyrovnávací trefy. Po tyči Sičáka a šanci Treilleho uzmul puk v třiapadesáté minutě kapitán Jiří Burger a z rohu pásma se třemi rychlými kroky propracoval na širou pláň před Leinonenem, ze které vystřelil pro svůj tým jistotu jednoho bodu – 2:2.

V prodloužení se k rozhodnutí připravoval opět kapitán Jiří Burger, jenž byl určen jako exekutor nájezdu po Holubově faulu na unikajícího Klimka. Se svým blafákem zakončeným do forhendu si ale na Leinonena nepřišel a díky tomu si stejnou situaci mohl zopakovat i v závěrečných samostatných nájezdech, kde se mu již o milimetry podařilo kotouč propasírovat za brankovou čáru. Spolu s přesně pálícím Ujčíkem tak odpověděl na proměněné střílení střelce večera Bartoviče, a přibalil tak do vítkovického lupu bod navíc.