Cesta na trůn aneb ohlédnutí za sezonou 2015/16

Základy úspěchu našeho týmu najdeme už v závěru předchozí sezony. Když deset kol před koncem základní části ročníku 2014/15 opustil trenérský post Rostislav Čada, na jehož místo nastoupil potřetí ve své kariéře jako hlavní kouč Filip Pešán. Tygři sice i přes skvělý závěr sezony nedokázali proklouznout do play-off, rychle si však zajistili záchranu a šanci tak dostávali také mladí nadějní hokejisté, které se následně dařilo zapracovat do kádru.

Kromě pozice hlavního kouče zaujal Pešán také roli sportovního ředitele, což byla zcela nově vytvořená funkce, a brzy začal úřadovat. Už na startu přípravy se tým dočkal dvou velmi zvučných posil, do Liberce zamířili velezkušení Michal Birner a Michal Řepík. K nim se navíc později přidal také Martin Ševc, jejich bývalý spoluhráč ze Lva Praha, který se pyšnil zkušenostmi z mnoha finálových účastí v soutěžích po celé Evropě. Kromě nich posílil tým také Jan Stránský.

Změnou byl i samotný způsob přípravy. Bílí Tygři angažovali kondičního kouče Aleše Pařeze, který zavedl řadu novot. Mimo jiné se poprvé postavili na led už v černu, krom toho Tygři trénovali jednofázově a intenzivně, což mělo více odpovídat vytížení hokejistů v ostrých zápasech. Jak se ukázalo, také tato změna mužstvu velmi prospěla, i ve vyřazovacích bojích měli hráči plno sil.

Premiérový postup ze skupiny

Do ostrých duelů vstoupili svěřenci Filipa Pešána v srpnu. Také v tomto ročníku se totiž představili v prestižní hokejové Lize mistrů. V základní skupině se představili proti švédské Skelleftee a slovenské Nitře a cíl byl jasný – postoupit!

Přestože se Skellefteou náš tým dvakrát prohrál, proti Nitře ani jednou nezaváhal. Na ledě soupeře dokázal zvítězit dokonce 9:0! Doma následně na tuto výhru navázal vítězstvím 2:0 a mohl slavit postup do vyřazovací fáze soutěže. Zde v září a říjnu čekala Tygry dvojice duelů proti dalšímu švédskému soupeři, Linköpingu.

První duel se odehrál na ledové ploše Home Credit Areně a Bílí Tygři jasně naznačili, že se v šestnáctifinále zastavit nechtějí. Už v první třetině si vytvořili vedení 4:1, a přestože už ve zbytku utkání žádná branka nepadla, letěli do Švédska s luxusním náskokem. Také zde dokázal náš tým zvítězit, tentokrát 6:3, a mohl slavit postup do čtvrtfinále.

V něm čekala Tygry další těžká zkouška v podobě švýcarského Davosu. Domácí duel tentokrát Liberci nevyšel, po třetině prohrávali svěřenci trenéra Pešána 1:3 a dvoubrankový rozdíl nakonec svítil i na závěrečném skóre, které bylo 3:5. V odvetě sice Tygři předvedli skvělý výkon, po porážce 3:4 však nakonec v soutěži skončili.

Pro prezidentský pohár!

To už ale byla v plném proudu také extraliga. Do ní sice Bílí Tygři vstoupili porážkou 2:5 na ledě Komety, úvodní prohra však jako by tým probrala. Následovaly výhry nad Litvínovem, Plzní a Hradcem a tým začal postupně stoupat do nejvyšších pater tabulky, než se postupně usadil na první příčce.

Tygrům se dařilo zejména doma. Až v desátém kole okusil náš tým na domácí půdě hořkost porážky, když podlehl 0:1 Kohoutům z Olomouce. Jestli se dá vůbec v tomto ročníku mluvit o nějakém výsledkovém zaváhání, pak přišlo ve 20. a 21. kole. Tehdy Tygři nejprve prohráli po nájezdech na ledě Sparty a následně v prodloužení na ledě Chomutova. Věřte nebo ne, byl to jediný případ, kdy Tygři v tomto ročníku prohráli více než jednou v řadě.

O několik týdnů později přišlo další vyztužení obranných řad. Devátého prosince ohlásil náš tým příchod zkušeného Tomáše Mojžíše, který okamžitě zapadl do kádru jako jeden z tahounů. V té době měli Tygři na kontě čtyři výhry v řadě a série stále narůstala až na nový klubový rekord, deset vítězství. Krom toho narůstal také náskok na prvním místě tabulky.

Už před koncem základní části mohli Bílí Tygři navíc slavit nové extraligové historické maximum. Přestože se rekod Pardubic zdál neochvějný, po výhře 8:4 nad Zlínem mohl náš tým slavit překonání milníku v počtu bodů během jedné sezony. Nový rekord nakonec stanovili na 118 bodů, což je hranice, která se bude jen těžko překonávat.

K tomu přidali ještě jeden zásadní rekord, když během základní části posbírali celkem 41 výher v 52 zápasech. Sečteno a podtrženo, do vyřazovacích bojů vstupovali Tygři jako suverénní vítěz Prezidentského poháru a hlavní adept na titul. K němu však byla ještě dlouhá cesta.

Až na trůn!

Ve čtvrtfinále čekal naše hráče Chomutov, který rozhodně nebyl snadným soupeřem. Přesvědčila se o tom Kometa Brno, kterou Piráti vyřadili v předkole, naopak naši hráči vstupovali do play-off po téměř dvoutýdenní pauze a museli se opět dostávat do tempa.

To sice bylo v prvním utkání znát, přesto dokázali jít Tygři do vedení a nakonec zvítězili 4:1. Stejným poměrem se nakonec radovali také v druhém duelu a do Chomutova se tak série stěhovala za stavu 2:0. Ani na ledě soupeře Liberec nezaváhal, výhrou 3:1 ve třetím duelu si vybojoval mečbol a ten o den později s přehledem proměnil.

Semifinále přineslo velmi očekávané derby mezi Bílými Tygry a nedalekou Mladou Boleslaví. Na vítěze čekala vůbec první účast ve finále play-off Tipsport extraligy, pro Boleslav navíc byla historická i první účast v semifinále. Rozhodně zde však nechtěla končit.

To dávala najevo i na ledě. Přesto na domácím ledě Bílí Tygři ani tentokrát nezaváhali, přestože první duel dokázali Středočeši v závěru pořádně zdramatizovat snížením na rozdíl jediné branky. Také tentokrát tedy Liberec vedl po prvních zápasech 2:0. Třetí duel se Tygrům velmi vydařil, Boleslavi nedávali šanci a a zvítězili 3:0. O den později pak díky skvělé třetí třetině strhli lavinu radosti, kterou odstartoval postup do finále.

V něm však stála před svěřenci trenéra Pešána poslední a zároveň nejtěžší překážka. Pražská Sparta, která jako jediná dokázala v základní části Tygry třikrát porazit. Na to navíc navázala i v prvním finále, v němž sice šli naši hráči do vedení, nicméně nakonec prohráli 1:3. To znamenalo navíc také konec rekordní šňůry, předtím totiž Tygři celkem čtrnáctkrát v řadě zvítězili, což bylo nové maximum samostatné české extraligy. Ve druhém utkání tak měli nůž na krku, přesto dokázali zvítězit 4:2 a do O2 Areny se tak jelo s vyrovnaným stavem.

O třetím duelu toho bylo napsáno více než dost. Množstvím zbytečných trestů si Tygři zápas sami prohráli a ve třetí třetině pouze korigovali na 1:4. Přesto se tento zápas ukázal jako klíčový. Následovala debata týmu na hotelu, v níž se hráči shodli, že takto hrát nemůžou, pokud chtějí uspět. Výsledek? Ve čtvrtém finále hladce zvítězili 4:1 a série se stěhovala zpět pod Ještěd.

Pátý duel nabídl neskutečnou zápletku. Po první třetině Sparta vedla, nicméně Tygři dokázali postupně otočit na 4:3. Místo klidného závěru však následovalo trestné střílení Jaroslava Hlinky jen sekundu před koncem! Skvělý Ján Lašák si však poradil a do O2 Areny tak tentokrát Tygři jeli s mečbolem, který byli odhodláni proměnit.

Šestý duel nabízel velké drama. Domácí šli do vedení, náš tým však vyrovnal. Přestože měli Tygři jasnou herní a střeleckou převahu, nedařilo se jim ji přetavit v gól, utkání tedy šlo do prodloužení. Ani dvacet minut navíc nestačilo, až ve druhém prodloužení přišla zlatá radost. V čase 85:19 se trefil Martin Bakoš a odstartoval neuvěřitelnou euforii.

Bílí Tygři mohli vůbec poprvé v historii zvednout nad hlavu Masarykův pohár pro mistry Tipsport extraligy ledního hokeje. Následovalo také holení vousu kapitána Jana Výtiska, který svou chloubu prohrál v sázce, a bouřlivé přivítání finálových hrdinů v liberecké Home Credit Areně.

Mistrovská sezona je nyní u konce. Nezbývá než věřit, že se našemu klubu podaří podobnou jízdu opět zopakovat. Všem fanouškům a partnerům klubu bychom chtěli poděkovat za podporu. Společně jsme dosáhli svého cíle!