Jak tohle dopadne...?

Byla to viditelná změna. Oproti utkáním v Sazka Areně předvedl Liberec v domácím prostředí výtečný výkon. Trenér Paleček reagoval na záporně se vyvíjející sérii promícháním sestavy. Ušetřena nezůstala ani liberecká „zámořská“ formace. Tah trenérovi Tygrů vyšel. Dodal hráčům impuls a jejich výkon se výrazně změnil k lepšímu. A nejvíce to asi bylo znát právě na výkonech zámořských posil.

Tým Liberce v obou utkáních ve Svijanské aréně předvedl kvalitní týmový výkon, i díky výše popsanému tahu kouče Tygrů neležel osud utkání jen na jedné formaci. Rozhodnout teď může kterákoliv řada, což činí obráncům Slavie značné problémy. V pátečním zápase obzvláště ve druhé třetině nestíhali tempo tygří smečky, často sahali na poslední chvíli po záchranné brzdě v podobě faulu.

Obě utkání se hrála ve strhujícím tempu, žádný z diváků se opravdu nenudil. Ve hře se dalo najít to správné hokejové koření, hrálo se ve velkém nasazení, nechyběly góly, tvrdé střety, plály emoce, došlo i na drobné šarvátky. Na hře Bílých Tygrů byla dobře znát obrovská vůle, kterou chtějí utkání zlomit ve svůj prospěch. Vůle je správné slovo i pro obrat v prvním domácím zápase. Hned v první minutě nalomil odhodlání domácích Pálffy, Bílí Tygři však nesložili zbraně a dokázali zápas točit ve svůj prospěch.

Po dvou utkáních ve Svijanské aréně to vypadá, že hráči s tygrem na prsou opět našli svojí hokejovou tvář ze základní části. Na jejich hře opět můžeme pozorovat kvalitní napadání, aktivní celoplošnou hru a spolehlivou obranu. Obrana Liberce jde vůbec v play off zápas od zápasu nahoru. Již se dokázala oprostit od individuálních chyb a to byl základ úspěchu. V prvním zápase bylo ještě občas vidět, jak moc chyběl distancovaný Fischer, tu a tam se objevilo ve hře dozadu okénko, v pátečním utkání to však již bylo téměř stoprocentní. Pokud se přeji jen slávističtí ostrostřelci dostali do šance, byl na místě připraven Hnilička. Nárůst kvality liberecké defenzivy dobře ilustrují počty branek v jednotlivých utkáních - pět, čtyři, dvě a jedna. Hlavní změnou je ovšem využívání šancí. Ty měl Liberec i v Sazka Areně, ale nedokázal je využít. Oproti tomu v domácích utkáních přišlo i gólové vyjádření.

Změna přišla i ve vylučování. Hráči Liberce se v domácím dvou zápasech dokázali téměř vyvarovat zbytečných faulů, které je připravily o úspěch v Praze. Zvykli si na metr rozhodčích a jejich výroky, nestartují s každým vyloučením za rozhodčím jako čert z krabičky. Pokud již Slavie nějakou přesilovku dostane k dispozici, hráči v modrobílých dresech dokážou elitní formace Pražanů eliminovat. V pátečním utkání Tygři nepřekvapili jen výsledkem, ale mile také hrou v přesilových hrách. Ta je celou sezónu bolístkou libereckého týmu, mnohdy se nedokáží ani propracovat k nebezpečné střele. V pátek však přišla změna, Palečkova družina v početní výhodě soupeři zle zatápěla. Doufejme, že je to blýskání na lepší časy, přesilovky by měly být rozhodujícím faktorem ve zbývajících zápasech o postup do semifinále.

Série je po čtyřech utkáních 2:2 a před tygří smečkou je nedělní utkání v Sazka Areně o veledůležitý třetí bod. Pokud dokáží zopakovat výkony z domácích zápasů, jsou na nejlepší cestě potvrdit pozici černého koně play off. Důležitým faktorem bude, jak se dokáží vyrovnat s prostředím Sazka Areny, přeci jen hráči Bílých Tygrů přiznali, že diváci ve Svijanské areně byli fantastičtí a byli jejich šestým až sedmým hráčem. Zajímavým ukazatelem je i skóre obou týmu po čtyřech odehraných zápasech. Liberec dokázal překonat Fraňka desetkrát, Slavie Hniličku jedenáctkrát. To naznačuje jak jsou obě družstva vyrovnaná.

Teď pojďme porovnat jednotlivé posty obou soupeřů po v utkáních ve Svijanské aréně:

Brankáři – Milan Hnilička x Petr Franěk

Těžko porovnatelná kategorie. Petr Franěk v obou zápasech zářil. Byl to právě on, který držel Slavii v prvním zápase ve hře až do závěrečných minut. A v pátek snad podal ještě lepší výkon. Sice obdržel čtyři góly, ale nikdo by se nedivil, kdyby jich Slavia inkasovala osm. Jen Franěk svými zákroky zabránil slavistickému debaklu. Milan Hnilička je jistotou v liberecké bráně. Několika skvělými zákroky se podepsal pod obě vítězství. Za to, že není v Liberci ještě více oslavován, může jeho hrubice v závěru prvního domácího zápasu. Na jeho adrenalinové výjezdy za bránu jsou již liberečtí fanoušci téměř zvyklí, ale ve čtvrtek si vzal přeci jen veliké sousto. Trojici hráčů Slavie neobehrál, i přes svou výbornou práci s hokejkou. Připravil tak celou Svijanskou arénu o klidnější závěr, nakonec vše dobře dopadlo a na chybu již nikdo nehledí.

Obrany: Výrazné zlepšení liberecké defenzivy

Jestliže v prvních dvou zápasech byla obrana Liberce podrobena tvrdé kritice, v následujících dvou to vypadalo, jakby nastoupili noví hráči. Dokázali zkrotit slovenské duo Pálffy – Stümpel, i Vlasáka s Vašíčkem. Výsledkem tak byly pouhé tři góly za zády Hniličky, což je velice slušné číslo. Těžko vyzvedávat jednotlivce, ale nepřehlédnutelný byl v obou zápasech výkon Jiřího Hanzlíka.

Obrana Slavie byla v libereckém domácím prostředí podrobena velkému tlaku, z čehož pramenily chyby. Obránci hostí až příliš často nestíhali libereckou rychlou kombinaci, z čehož pramenily i častější vyloučení na straně Slavie.

Útoky: Bílí Tygři našli jiskru ze základní části

Pušky slávistických ostřelovačů vyhasly, nejvíce střel na Hniličku vyslali Růžičkovi obránci. Zejména v prvním zápase však při strážci liberecké klece stálo několikrát štěstí, jeho obránci občas hasili nebezpečí na poslední chvíli.

To liberecký útok procitl. Před play off se očekávalo, že Palečkovu družinu potáhnou hlavně útočnici z NHL, ti se však dokázali prosadit až ve třetím čtvrtfinále. Po tahu libereckého šalamouna Palečka s přeházením hráčů v jednotlivých formacích však evidentně ožili a velkou měrou se zasloužili hlavně o výsledek třetího čtvrtfinále, ať už svými góly, nebo jejich přípravou. Nejproduktivnějším Bílým Tygrem je ovšem se dvěma góly a dvěma asistencemi díky výkonu v libereckých zápasech Igor Rataj.