Ladislav Šmíd: Rád budu klukům předávat zkušenosti

Jak se po kondiční fázi přípravy cítíš?
Dal jsem tomu vše. Fyzicky se cítím výborně, teď jen dostat pod kontrolu timing na ledě a znovu si zvyknout na větší hřiště.

Připravoval ses doma v Kanadě, že?
Ano. Připravoval jsem se individuálně, měl jsem v zámoří domluveného kondičního trenéra, s nímž se připravuji každý rok. Proběhlo to celkem v pohodě. Už se musím vlastně jen srovnat s časovým posunem, to je asi jediná překážka. (úsměv)

Jak tvá individuální příprava vypadá?
Zkrátka vstanu a jdu běhat, do posilovny nebo na led. V každém kanadském městě je spousta ledových ploch a i v létě máte možnost několikrát týdně vyrazit na led. To mi hodně pomohlo. Zaplatil jsem si i kouče na ledě, byla nás taková skupina čtyř pětí lidí a zdokonalovali jsme různé dovednosti.

Přiletěl jsi do České republiky i s rodinou?
Teď jsem tu zatím sám. Stejně nás čeká náročný program a neměl bych moc času, takže nemělo smysl, abych je bral s sebou. Asi budou ještě trochu s manželkou pendlovat. Ale děti se tu alespoň pořádně naučí češtinu.

Jak ses během prvního tréninku na ledě cítil?
Je to ještě vzhledem k podmínkám takový letní led, ale trénink už odsýpal. Je vidět, že to má Filip Pešán pod kontrolou. Trénuje se tu takovým severoamerickým stylem, což mi hrozně vyhovuje. Znamená to krátké a intenzivní tréninky, na což jsem z Kanady zvyklý.

Je znát nějaký rozdíl mezi kabinou v NHL a v Liberci?
Tady je v kabině podle mě trochu víc srandiček, to je asi taková součást naší české povahy. Navíc je čeština můj první jazyk, takže je to takové komfortnější. Ale jakmile se jde na led, je to hodně podobné. Filipa každý poslouchá, maká se tu jako při zápase. Každý si uvědomuje, že rozhodují nejmenší detaily, a kluci k tomu i tak přistupují.

Trenéra Pešána si všichni pochvalují. V čem podle tebe tkví jeho kouzlo?
Je vidět jeho snaha a práce. Za poslední dva roky tým vyhrál titul, byl ve finále... Filip je přitom stále mladý trenér, stále se snaží zlepšovat a jezdí na kempy do Ameriky. To moc jiných koučů v Čechách nedělá. Dává tomu vše. Celý liberecký klub včetně pana Syrovátka za ním stojí a vidí za ním jeho práci. I když po mistrovské sezoně odešla spousta hráčů, tým vhodně doplnil a znovu dotáhl tým k úspěchům. Navíc pomohl Radimu Šimkovi dostat se do NHL, což je vizitka i pro trenéra.

Už jsi stihl Radimovi předat několik rad ohledně působení v zámoří?
Ještě jsem ho moc neviděl, ale doufám, že budu mít šanci si s ním promluvit. Sledoval jsem ho a posledních pár sezon měl výborných. Takovou tu ofenzivní defenzivu tu táhl hlavně on. Udělal obrovský skok a budu mu držet palce, aby prorazil i v Americe.

Počítáš s tím, že budeš v kabině plnit i roli zkušeného rádce?
Mám nějaké zkušenosti, které bych chtěl mladým klukům předávat. Sám si pamatuji, jaké to bylo, když tu byla výluka. Do kabiny najednou přišli Jirka Fischer, Jarda Modrý a další hráči a já na ně koukal s otevřenou pusou. Ti kluci se mi snažili pomoct, radili mi, jak to chodí v Americe a jak se má přistupovat k tréninku. To mi otevřelo oči. Budu se snažit podobně fungovat i já, máme tu mnoho mladých šikovných beků.

Oproti tvému poslednímu působení v Liberci během výluky NHL se kádr pořádně změnil. Znáš tu ještě někoho?
Moc ne. Zhruba třetinu? Proti některým jsem v extralize hrál, třeba proti Krenželokovi a Jelínkovi, takže je znám spíš od vidění. Ale to určitě nebude problém. Jsme jeden tým a táhneme za jeden provaz.