Poznává svět. Teď chci najít amazonské kmeny, plánuje cestovatel Stránský

Proto ta válečná literatura?
Čtu válečné i meziválečné období. Nejraději mám Remarqua, zrovna nedávno jsem si sehnal poslední dva kousky, co mi chyběly do jeho sbírky. Nevím, proč mě baví zrovna tohle téma, ale historií jsem posedlý už od dětství. Fascinují mě ty životní příběhy.

Některé jsou ale vymyšlené.
A některé naopak ne. Před měsícem jsem dočetl Hodina mrtvých očí, mohu jen doporučit - vyprávění speciální jednotky nacistů, kteří ke konci války plnili úkoly za sovětskou linií, podle skutečnosti. Nejradši si skočím do antikvariátu a koupím si tu starou vázanou knížku, kterou si pak s přítelkyní uložíme v naší knihovně. To ona mě do četby nasměrovala. Ukázala mi něco, co mě strašně chytlo.

Předtím jsi holdoval spíše filmům?
Dá se říct. Nebylo pro mě nic lepšího. Viděl jsem jich hodně z různých historických letopočtů, ale dodnes u mě vede Gladiátor. Jenže když začnete číst, najednou zjistíte, že v té knize si ty příběhy víc vychutnáte. Najednou se do toho víc vcítíte. Začnete si uvědomovat, co v té době doopravdy probíhalo. To ve filmu nejde takhle prožít.

Proč máš rád zbraně?
Vždycky mě bavila historie, zajímal jsem se o válečné konflikty. Dějepis, zeměpis, to byly ve škole mé nejoblíbenější předměty. Na Playstationu jsem nepařil FIFu nebo NHL, ale spíš Call of Duty a další střílečky. Mám to tak. Ani nevím proč.

Už jsi někdy přišel do styku s opravdovou zbraní?
Vlastně ano. A nebylo to moc příjemné.

Povídej.
Rád cestuju, ale ne po hotelových resortech. Jsem baťůžkář, co hledá dobrodružství. Když jsem jel po Thajsku, byli jsme svědky jedné potyčky na autobusové zastávce. Stojíme tam a najednou chlápek vedle nás vytáhl na dva dotírající cizince pistoli, protože se snažil bránit. Jednomu ji namířil mezi oči.

Co jsi v tu chvíli dělal?
Nic. Jen jsme zkoprněle seděli a koukali jak vyvorané myši. Čekali jsme na autobus, ani moc nešlo někam utéct. Byl to incident pár metrů od nás, takže v nás hrklo. Naštěstí jsme takovou zkušenost už nikde jinde nezažili.

Kam vůbec cestuješ nejraději?
Zatím do Asie. První bylo Thajsko, kam jsem se odhodlal jako začátečník. Pak jsem projel jižní Vietnam, letos jsme byli na Srí Lance. Rychle zjistíte, že jet někam bez cestovky není dneska žádný problém a hlavně to má mnohem víc do sebe... Lidé mají strach, někdy hraje roli jazyková bariéra, ale většina tamního obyvatelstva neumí anglicky a vždycky se dorozumíte rukama nohama. Ve Vietnamu jsme pobyli pár dní v rybářské vesnici, kde se neuměli v angličtině ani představit, ale spali jsme v jejich domku, chodili s nimi na ryby, večeřeli u jednoho stolu. Tohle jsou pro mě ty největší zážiky.

Jakou lokalitu máš v plánu na příští rok?
Nezkusil jsem ještě Austrálii nebo Jižní Ameriku, obojí mě hodně láká. Ale je to daleko a musíte mít taky víc času. Pokud se po letošní sezoně naskytne příležitost, rád bych letěl do Brazílie. Tenhle plán už nějaký čas nosím v hlavě.

Proč Brazílie?
Rád poznávám nové kultury, životní styl, vegetaci, stravu... Ale v Brazílii se taky chci dostat někam dovnitř amazonské, civilizací nedotčené džungle, kde bych měl možnost navštívit kmen indiánů. Nevím, jaké jsou možnosti a jak moc je to reálné, všechno si teprve zjišťuju. Rád bych tam našel místního průvodce, díky kterému se mi to povede.

Není to už trochu nebezpečné?
Jenže já jsem dobrodruh a pro mě je takové cestování tím největším dobrodružstvím, i když to už může být na hraně. Kdy zažijete nevšední věci? Tím, že se rozvalíte na pláži před hotelem? To asi ne, i když nikomu to neberu... Vím, že tahle cesta bude jedna z nejtěžších, sám ještě netuším, co od toho očekávat. I já mám rád raději moře než hory. Ale když se naskytne jet s někým do Himalájí, nebudu váhat a půjdu do toho. Protože to jinak nezažijete.

Jak se na takovou cestu připravuješ?
Důkladně. Vlastně si už během sezony dělám takový itinerář a snažím se plánovat vše do detailu. Dopředu si ale kupuju jen letenku, vše ostatní vyřizuju až na místě. V Brazílii to bude stejné.

Z tvého vyprávění jsme pochopil, že raději cestuješ s někým než sám...
Je to tak. Lítáme s přítelkyní nebo s kamarádem, většinou se někdo přidá. Do Vietnamu jsem vzal třeba mamku. Mně to vyhovuje, rád ty zážitky s někým sdílím. Samotář nejsem, chci společnost.

Co přijde, až ukončíš hokejovu kariéru? Cesta kolem světa?
To asi ne. Protože ze své zkušeností vím, že po třech týdnech už se těším zpátky domů. Raději pojedu do jedné země, kterou víc prozkoumám, než abych se honil z místa na místo. Já už pak potřebuju zase svůj řád, vrátit se do něčeho, co má hlavu a patu. Ale vždycky si spíš za peníze koupím nezapomenutelné zážitky než drahé věci. To je to, co mě naplňuje nejvíc.