Ještě se o to porveme!

Opět byl hodně vidět, byl jedním z nejnebezpečnějších Tygrů. Jeho fyzický fond je snad nevyčerpatelný, na ledě by nechal duši. Řeč je o malém velkém muži liberecké sestavy, kterým je Lubomír Vaic. “Nabralo to úplně opačný spád než včera, Pardubice vstřelily dva rychlé góly a poté se již převážně soustředily na obranu. V třetí třetině pak přidaly další dva góly a to nás definitivně zlomilo. My už jsme se potom nezmohli vůbec na nic,“ zhodnotil útočník nedělní zápas. Byl to obrovský rozdíl. Hra Liberce byla s tou sobotní neporovnatelná. "Pardubice měly více štěstí, všechny puky se odrážely na jejich hokejky. Včera se to všechno odráželo k nám, myslím, že dnes rozhodlo opravdu to štěstí.“

Před Bílými Tygry je pátý semifinálový zápas a musí bezpodmínečně vyhrát, jinak pro ně sezóna končí. Pokusí se Pardubice překvapit něčím novým? “Zítra nebo pozítří budeme mít poradu, uvidíme co trenér vymyslí. My jsme nad tím zatím nepřemýšleli, na to je ještě moc brzo.“ Na hráčích Bílých Tygrů bylo znát velké zklamání, atmosféra v kabině odpovídala tomu, že již příští utkání může být pro tuhle sezónu poslední. “Uvnitř týmu je momentálně pokleslá nálada, tak jako po každém prohraném zápase. Všichni si uvědomujeme, že můžeme po příštím zápase skončit, takže do toho zápasu dáme všechno. Budeme se snažit o to se sem ještě vrátit.“ Trenér Paleček moc dobře viděl, že jeho týmu opět nejdou přesilové hry. Ze začátku na početní výhody nasazoval čtyři útočníky a pouze jednoho obránce, v průběhu hry se pokusil o změnu, když využil dva beky a tři útočníky. “Trenér viděl, že se nám nedaří. Vyzkoušel všechno, nejprve udělal tuto změnu, později přeházel jednotlivé lajny. Všechno marné. Uvidíme jak budeme hrát v úterý,“ uzavřel hodnocení zápasu Ľubomír Vaic.

Na výkon Milana Hniličky se hodně spoléhalo. A také dlouho držel Palečkovou družinu nad vodou. Rozhodně nezklamal a to i přesto, že obdržel čtyři branky a ve třetí třetině přepustil místo Pavlovi Faltovi. I liberecká jednička byla samozřejmě s výsledkem utkání krajně nespokojená. “Byl to hodně těžký zápas a my jsme ho nezvládli tak, jak jsme si představovali. Série však ještě neskončila. Dnes to nevyšlo, ale takový je sport. Jednou jsi nahoře, jednou dole. Musíš se udržet co nejdéle nahoře.“ Po čtvrté brance ho vystřídal náhradník Pavel Falta. Šlo o taktický tah, nebo se snad nahromadila únava? “Bylo to spíš taktické střídání, kdy jsme se domluvili s trenérem. Už to pro mě nemělo smysl zůstávat dál v zápase, když byl zápas rozhodnutý. Znovu říkám, že ta série není ještě ukončená, chtěl jsem ještě pošetřit síly.“ Dostal čtyři góly a ač by nemusel, trápil ho každý z nich: “Vyčítám si všechny góly, tak jako vždy.“ Z branky jsou dobře vidět chyby nejen protihráčů, ale i spoluhráčů. Co by jim poradil Milan Hnilička do příštího zápasu? “Hokej je hra chyb, ty děláme všichni. Já tu nejsem od toho, abych radil. Mám na ledě svých starostí dost a od toho, aby radili, jsou tu trenéři.“

Při zranění několika útočníků dostaly šance liberecké mladé pušky. A šance se chopily s obrovskou vervou. Formace Klimenta – Víšek – Jech platila na soupeře svou zejména svou dravostí a zápalem pro hru. Jeden z jejich členů, rychlobruslař Tomáš Klimenta, se s námi podělil o pár postřehů ze čtvrtého semifinálového zápasu. "Naší formaci se dnes hrálo dobře. Myslím si, že Pardubice dnes měly hodně štěstí. Puky se k nim odrážely, to co jsme měli my včera, to měli oni dneska. Nám se nedařilo nic. Byl to prostě nepovedený zápas.“ Při pohledu na jejich hru napadalo snad každého z fandů Bílých Tygrů, že spolu snad hrají již od kolíbky. Zdobily je přesné přihrávky, bylo znát, že o sobě na ledě vědí… “Sedíme si typově, takže se nám spolu hraje dobře. Snažíme se hrát to samé, co oni na nás, tedy konkrétně jejich lajna Hemský – Koukal – Průcha. Tahle hra platí na každého. Je to sice těžké, mockrát zápas na ledě nejsme. Ale když už dostaneme šanci, snažíme se pro tým udělat všechno.“

Čtvrté formace mají většinou silně defenzivní úkoly, jaké úkoly určil liberecké „baby line“ trenér Paleček? “Spíše máme bourat jejich hru, dohrávat souboje, prostě jim pobyt na ledě co nejvíce znepříjemňovat. Máme napadat jejich rozehrávku, a pokud bychom třeba dali nějakého góla tak je to dobře, hlavně ho však nesmíme dostat. Jako jedni z mála se mladíci nebáli chodit ani do prostoru v blízkosti Lašákova brankoviště. “Myslím si, že nám to tam dnes hodně chybělo. Bylo tam hodně odražených puků, Lašák to hodně vyráží před sebe. Včera se nám to dařilo, dali jsme z toho dvě branky, dnes nám to chybělo,“ našel jednu z hlavních příčin porážky nadějný útočník Tomáš Klimenta.