Radan Lenc: Krvavé zranění? Hlavně, že to přežily zuby

Prohrávali jste 1:3. Tři minuty před koncem jste srovnali, přesto jste nakonec smolně inkasovali a prohráli. Jak moc takové zápasy bolí?
Je to hrozná škoda. Stáhnout podobné manko a potom to stejně ztratit... Byla to i trošku smůla, Taylor Doherty zlomil při rozehrávce hokejku a najednou na nás jeli tuším tři na jednoho. Snažil jsem se dobruslovat, ale nestihl jsem se tam dotáhnout. Nebylo to ale o téhle situaci. Hlavně jsme měli dát více branek.

Zápas byl plný vyloučení. Bylo náročné udržet se v takovém duelu v tempu?
Je to těžké. Bylo to hrozně rozkouskované, chyběla tomu plynulost. Nestalo se, že by se třeba deset minut jenom hrálo. Když hrajete oslabení, je v zápřahu především pár kluků, místo aby se to rovnoměrně rozdělilo, a to samé platí o přesilovkách. Někteří delší dobu sedí, potom jdou na led studení. A než se zahřejete, už do toho skočí zase další přerušení.

Projevila se tak změna pravidel, spousta zákroků byla pískána úzkostlivěji. Jak se k této změně stavíš?
Musíme to zkrátka respektovat. Pokud to takhle bude dál, holt se asi nebude hrát tři hodiny, ale čtyři. Uvidíme, jak k tomu přistoupí rozhodčí. A hlavně to bude samozřejmě o nás. Musíme se vyvarovat zbytečných faulů a nenechat se vyhazovat z vhazování, jako se nám tu pravidelně stávalo.

Po jednom ze soubojů jsi zůstal ležet s krvavým zraněním na ledě. Co se stalo?
Matěj Stříteský měl puk v rohu. Já si sjížděl středním pásmem a viděl jsem, že je bek někde na prostředku, tak jsem si říkal, že bych mohl proskočit, než ke mně přijede. No a nevyšlo to. Celé to byla do jisté míry i moje chyba, že jsem se otočil hlavou na mantinel. Měl jsem čekat, že dostanu ránu.

Jaké zranění jsi utržil?
Naštěstí to nebylo nic zásadního. Každou sezonu mám pravidelně v přípravě vyražené zuby, ale tentokrát to přežily, což je super. Spravilo to pět stehů na bradě, což je pro hokejistu maličkost.

Na zápas za tebou dorazila rodina. Dokážeš se vcítit do jejich kůže, jak se museli v daný moment cítit?
Určitě je to nepříjemné, ale i to je součást hokeje. Už jsou asi trochu zvyklí. Obličej mám sešívaný asi tak desetkrát, je to pro mě takový denní chleba. Chápu, že se na to asi nekouká příjemně, ale opravdu to nebylo nic vážného. Jenom tržná rána.