Michal Bulíř už se slovníkem piluje ruštinu. Je to velká sportovní výzva, hlásí

V sezoně se ti dosud velmi dařilo, nastřílel jsi 13 gólů v jedenácti zápasech. Nepovažuješ odchod do KHL v současné situaci tak trochu za risk?
Od začátku sezony jsem přemýšlel o tom, že bych si chtěl vyzkoušet hrát v zahraničí. Ze sportovního hlediska je to pro mě především posun v kariéře a možnost dokázat si, že můžu hrát i jinde. Teď se mi dařilo, takže byl odchod trochu složitější, než by to bylo třeba po sezoně. Ale věřím, že se s touto výzvou popasuji. Do Liberce, kde jsem vyrůstal, se budu každopádně vždy rád vracet.

Bílé Tygry opouštíš v sedmadvaceti letech vůbec poprvé. Jaký to je pocit?
Většina hráčů odchází v trochu dřívějším věku. V mém případě přeci jen bylo na čase. Po třicítce už je pak šance dostat se ven podstatně menší. V Liberci jsem byl doma a nikde jinde jsem zatím nežil, měl jsem tu veškerý komfort - domov, rodinu, spoustu známých lidí. Přejít někam jinam asi bude trochu skok, ale věřím, že si na to zvyknu a zvládnu to. Jsou tam čeští trenéři, což by mi mohlo přechod usnadnit. Považuji to za pozitivní krok. Sice jsem trochu nervózní, ale bez toho by to asi nešlo. Doufám, že do koloběhu KHL rychle zapadnu.

Metallurg vede trenér Josef Jandač s asistentem Jiřím Kalousem, který tě už v minulosti trénoval. V týmu navíc dlouho působil Tomáš Filippi. Vyzvídal jsi od nich informace?
Jirka Kalous mě kdysi spolu s Filipem Pešánem přivedl z juniorky do A-týmu Bílých Tygrů. Díky němu jsem udělal první krok mezi chlapy. Jsem rád, že se znovu setkáme v jednom týmu. S Tomášem jsem si volal a ptal jsem se ho na spoustu věcí. Možná jsem byl chvílemi až otravný, ale chtěl jsem zjistit co nejvíc informací. (úsměv) Měl o Magnitogorsku jen slova chvály, doporučil mi ho.

Ve hře bylo více klubů. Co rozhodlo právě pro Metallurg?
Všechny nabídky byly z KHL, ale nic nebylo v takové fázi, jako jednání právě s Magnitogorskem. K přestupu se schylovalo už dřív, jednali jsme spolu nějaký týden dva dozadu, ale tehdy z toho prozatím sešlo. Teď jsme se k tomu vrátili a jsem rád, že jsme se dohodli.

Ruský hokej je hodně bruslivý. Bude ti podle tebe vyhovovat?
Bude to asi docela jízda! Zkrátka něco jiného. Vyhovuje to spíš bruslařům a technickým hráčům, není tam tolik soubojů, jako na užším kluzišti. Věřím, že by mi to tam mohlo jít, i když samozřejmě nechci nic zakřiknout. Hrozně se na tuto zkušenost těším.

Magnitogorsk má v kádru řadu zajímavých hokejových osobností. Těšíš se na některého z nových spoluhráčů?
Těším se třeba na Sergeje Mozjakina. To je neuvěřitelný hráč. Doufám, že od něj něco okoukám. Ale jsou tam i další hráči, třeba Wolski a další. Mají hrozně kvalitní tým, koneckonců také tři roky dozadu vyhráli titul.

Pojede s tebou do Ruska i rodina?
Už jsme to řešili. Mám čtrnáctiměsíční dceru, kterou teď čekají nějaká očkování a podobně, takže tu zatím s manželkou budou muset chvíli zůstat. Stejně budu muset nejdřív připravit bydlení, aby tam vůbec rodina měla kam přijet. Bavil jsem se o tom s více kluky a není dobré, když vše řešíte i s rodinou až na místě. Rád bych to připravil, aby se tam se mnou cítili dobře.

Jak jsi na tom s ruštinou?
Zatím špatně. Koupil jsem si slovník a postupně se učím nějaké základy. Doufám, že si na to co nejrychleji zvyknu a že to nějak zvládnu.