Haló, tady Augusta. Tygrům pomohl k výhře nad Hradcem i Kunstův last minute záskok

Liberecký odchovanec Vratislav Kunst nakukuje do A-týmu Bílých Tygrů už od začátku nového roku. V utkání s Hradcem Králové se s ním však původně do hry nepočítalo. „Plán byl takový, že se bude hrát na 6 beků, mezi kterými jsem nefiguroval. Já měl být připravený na telefonu.“

Místo kola štěstí, které měl mladý obránce v rámci doprovodného programu věnovaného dětem dokonce roztáčet, však Kunst musel rychle mazat do kabiny šelem. „Půlhodinku před začátkem zápasu přišel telefonát, tak jsem se oblékl a šel hrát,“ popisuje liberecká pětapadesátka nenadálou změnu plánu způsobenou zraněním Oldricha Kotvana při rozbruslení.

„Byl to trochu šok, když jsem viděl trenérovo číslo. Přemýšlel jsem, co se děje, ale bylo mi tak nějak jasné, že se to týká zápasu,“ říká obránce Severočechů. „Byl jsem trochu nervózní, ale dostal jsem se do toho celkem rychle. V prvních dvou střídáních mě kluci podrželi,“ vyzdvihuje roli zkušenějších kolegů.

Kunst už se v pozici „přítele na telefonu“ ocitl dvakrát, napotřetí se rychlého zapsání na soupisku skutečně dočkal. „Mám to sem do arény kousek, takže jsem za dvě minutky byl tady. Rozhýbal jsem se a bylo to v pohodě,“ glosuje Vratislav své první chvilky po zavolání trenérského štábu Tygrů. „Shodou okolností jsem doma poslouchal ty samé písničky, co si pouštím před zápasem,“ dodává s úsměvem.

V samotném duelu s hradeckým Mountfieldem podal Kunst, podobně jako celá obrana šelem, dobrý výkon a odměna byla tříbodová. „Hru jsme tak nějak kontrolovali. Hradec je nepříjemný soupeř, ale my to zvládli na výbornou. Výsledek je toho důkazem.“

Dvacetiletý rodák z Prahy si také pochvaluje přínosné zkušenosti z tygří smečky. „Užívám si každý zápas v áčku, je to pro mě další posun,“ hovoří o postupném zabydlování v prvním libereckém týmu. „Tím, že kluci jsou první, tak se do toho naskakuje snáz. Necítím žádný extra tlak a ještě do toho mám skvělé spoluhráče, kteří mě podrží.“