Na Slovensku jsem si rád zahrál, svěřil se Vaic

neděle 22. ledna 2006

Jan Rachota, Jan Mráček

Asi nejvíce se na Utkání hvězd ve slovenském Popradě těšil liberecký útočník Lubomír Vaic, rodák z nedaleké Spišské Vsi. Svou kariéru totiž začínal právě na popradském ledě. "Těšil jsem se moc, skončilo to pěkně a ještě jsme na trestná střílení vyhráli. Fanoušci se dobře bavili, povzbuzovali a vytvořili příjemnou atmosféru."

Nejproduktivnější Bílý Tygr si uvolněnou atmosféru exhibičního utkání vyloženě užíval. "Bylo to super, jsem rád, že se zápas hrál právě na Slovensku, navíc blízko mého rodiště, takže mohla přijít i rodina." Pro malého - velkého muže liberecké sestavy byl zápas o to prestižnější, že jako rodilý Slovák nastoupil proti svým krajanům. O motivaci tak nebylo nouze. "Slováci chtěli vyhrát, ale my taky, na ledě jsme se tak trochu popichovali." Liberecký štírek se mimo jiné zúčastnil i individuální soutěže o nejrychlejšího bruslaře, kam ho nominovali trenéři. Po utkání však přiznal, že si moc velké naděje na úspěch nedával. "Nemyslel jsem na vítězství, rychlý bruslař určitě jsem, ale ne nejrychlejší."

Spousta hráčů poslala na Utkání hvězd omluvenku, Lubomír však tuto možnost vůbec nezvažoval. "Do týmu mě zvolili diváci a já si jejich přízně velmi vážím. Beru to jako čest, a tak jsem rád, že jsem mohl nastoupit a tímto způsobem se jim odvděčit." Extraligová sezóna je letos opravdu nabitá, hráči moc volného času nemají. "Domů jsem se v letošní sezóně podíval teprve podruhé." Po skončení zápasu se hráči přesunuli do Starého Smokovce, kde následovala společná večeře. "Po večeři budeme mít možnost si trochu popovídat a pobavit se. Přeci jen se tak často nevidíme."

Na koho ze slovenských krajanů se Vaic nejvíce těšil? "Těšil jsem se, že si poklábosíme s Jurou Kledrowetzem (pozn. redakce - HC Košice), ale ten už uháněl domů. Bude tam určitě Miro Lažo z Košic, ale ono je to jedno. Znám téměř všechny kluky a moc se na ně těším. " Na delší setkání však moc času nezbývalo, Vaic se hned v neděli musí hlásit na večerním tréninku. Utkání hvězd je hlavně o uvolněné atmosféře, hráči si užívají toho, že téměř o nic nejde. Humor prokázal i "Vaicko", který nastoupil do zápasu s tradiční devítkou na zádech. Na otázku, který z jeho popradských protihráčů by byl vhodnou posilou pro play off, s úsměvem odpověděl. "To je práce hlavního manažera a do toho si netroufnu zasahovat. Pan Jech to zvládá dobře."

Liberecký kanonýr vyrůstal pod Tatrami, logicky se tak nabízí otázka na lyžování. "Dokud jsem byl na Slovensku, tak jsem moc nelyžoval, ale teď v Liberci je to lepší. Občas na sjezdovky zajdu. Lyžování v Liberci zakázáno nemáme, ale nesmíme se zranit." V kabině Tygrů jsou momentálně tři bývalí hokejisté Popradu a podléhají tak jasné české nadvládě. To se projevuje i na jejich mluvě. "Okolo nás se neustále pohybuje plno Čechů, mluví na nás česky, a tak se není čemu divit, že jsme získali český přízvuk."

Vaic je vyhlášeným hokejovým cestovatelem. "Z domu jsem odešel již ve třinácti, když jsem nastoupil na střední školu v Popradu. Proto jsem si na kočovný život brzy zvyknul a nedělalo mi to problémy. Momentálně jsem už toho procestoval dost a v Liberci jsem naprosto spokojený." Konec Vaicovy kariéry je ještě daleko, nechystá se však přeci jen závěr hokejového života strávit na rodném Slovensku? "To je otázka budoucnosti, zatím jsem spokojený v Čechách, chci se tam pokusit hrát co nejdéle a uvidíme, co přijde potom."