Rád bych si zkusil zahrát pár střídání ve Vsetíně...
Jan Plodek měl loňské Vánoce hodně zkažené. Dvacátého prosince v domácím utkání proti Plzni najel do rýhy v ledu a utrpěl zlomeninu kotníku. I přes poměrně pesimistické vyhlídky ho doktoři dokázali dát v neuvěřitelném čase dohromady a liberecký srdcař tak právě v těchto dnech může začít znovu s pozvolným tréninkem.
"Nejprve jsem měl šest týdnů sádru. Hned ze začátku se to navíc zkomplikovalo, dostal jsem totiž trombózu (zánět žil - pozn. redakce). Ta se nám naštěstí rychle povedla vyléčit. Po šesti týdnech mi sundali sádru a mohl jsem začít rehabilitovat. Díky tomu, že všechno probíhalo výborně, jsem přesně po třech týdnech rehabilitace poprvé stoupnul na led. Původně mě totiž všichni strašili, že léčba bude trvat minimálně šest týdnů. Zatím to musím zaklepat, ale jde to nějak rychleji, než se čekalo."
Jak se na ledě cítíš? Nejsou žádné potíže?
"Bruslím teprve čtvrtý den. Bolí to, musím to stále rozhýbávat. Musím posílit hlavně ty vazy okolo. Kotník je takový slabý, hlavně při obratech a ve startech ho ještě cítím. Ale jsem strašně rád, že už na tom ledě můžu být - za prvé kvůli fyzičce, kterou potřebuji dohnat a za druhé kvůli tomu, že už jsem s týmem."
Když jsem tě při tréninku pozoroval, žasnul jsem. Přišlo mi, že jsi se vůbec nešetřil, alespoň co se týká bruslení a otoček...
"Snažím se po tréninku, poté co kluci skončí, ještě chvilku na ledě strávit. Vím, co mi dělá problémy, doháním fyzičku a zkouším hlavně ty obraty, při kterých kotník nejvíce pracuje.
Jak bys odhadl svou momentální fyzickou kondici?
Od té doby co rehabilituji, tak šlapu na kole. Snažil jsem se běhat na pásu a tak jsem něco dohnal. Ale na tréninku to člověk nepozná, pozná se to až při zápase, když je ta zátěž úplně naplno. Teprve tehdy člověk vidí, jak na tom je."
Všechno vypadá pozitivně, jak to tedy vidíš se svým návratem na led?
"Bude záležet na tom, jak na tom budu, ale hlavně na trenérech, jestli mi dají šanci. Momentálně jsme všichni zdraví, až na Ovčáka (obránce Ovčačík - pozn. redakce). Je nás dokonce tolik, že vytvoříme komlet pěti pětek. Budu čekat, že play off bude dlouhé. Tedy pevně doufám. Můžou přijít zranění...Nikomu ho ale nepřeji, aby nedošlo k omylu. Budu makat na sto procent a pokud ta šance přijde, tak se ji budu snažit využít. Věřím, že si ještě letos zahraji."
Můžeš být konkrétnější?
"Bude záležet na tom, jak se budu cítit. Ale rozhodující slovo bude na trenérech. Samozřejmě bych byl radši, kdybych si zkusil na pár střídání zahrát ve čtvrtek ve Vsetíně. Ale jak říkám, je to těžké. Ono potom naskočit do rozjetého play off, do čtvrtfinále případně semifinále...Určitě by to bylo jednodušší, kdybych si zkusil zahrát nějaký zápas v základní části, ve kterém zase o tolik nepůjde.
Díky zranění jsi měl spoustu času, jak jsi ho dokázal využít?
"Ze začátku jsem nemohl vůbec chodit, pořád jsem jen seděl doma. Bylo to přes Vánoce, prakticky jsem nemohl dělat vůbec nic. Snažil jsem se alespoň posilovat ruce, to bylo jediné, co šlo dělat. Času bylo spoustu. Pak jsem se vždycky těšil na zápas, pokaždé mě někdo přivezl, protože jsem měl berle. Pořád jsem musel někoho otravovat, ale vždycky jsem se sem těšil, že se sem podívam a kouknu na hokej.
Byl jsi se třeba kouknout na bratra, který hraje za Vrchlabí?
Přiznám se, že jsem nebyl ani jednou. Teď jsem se chystal, rýsovala se šance, že kdyby Vrchlabí postoupilo přes Benátky, hrálo by s Jabloncem.
Chystal jsem se, ale už jsem se za ním bohužel nedostal. Ale na druhou stranu můžu být rád, že Vrchlabí vypadlo, protože jsem si vlastně vzal svoje brusle z loňska, ve kterých brácha letos hrál. Takže když už vypadli, mám alespoň brusle.
Pro sdílení musíte povolit cookies sociálních sítí. Detaily a nastavení
Sdílet