Jeden den s hokejisty

Domov Bílých Tygrů, to byl a ještě jednou v červnu bude obří komplex naproti sjezdovce. Jeho součástí jsou nejen komfortní pokoje, jídelna, restaurace, ale i sportovní zařízení, která skrývají tělocvičnu, dva squashové kurty, bazén, saunu, výřivku. Nedaleko od zotavovny jsou tenisové kurty. Ale především v celém okolí jsou „krásné“ terény na to, aby hokejisté dostávali velmi drsně do těla.

Den na soustředění začíná velmi záhy. Vstává se už před sedmou hodinou, protože od sedmi je na programu půlhodinová svižná rozcvička, na jejím konci lehký výklus a potom teprve snídaně. K snídani se podávají párky, salámy, sýry, ale i máslo, džem, med a pochopitelně pečivo. K pití jsou džusy, čaj a káva.

Hráči se vracejí z ranní rozcvičky, čeká je snídaně.

Snídaně opravdu chutná, je třeba načerpat sílu na dopolední tréninkovou fázi.

Po snídani se hráči trousí do pokojů, a pomalu se připravují na první náročnou tréninkovou jednotku. Ta začíná v půl desáté a trenéři mají pro hráče nachystanou lahůdku. Parta hokejistů se přesouvá k nedaleké sjezdovce, trenér Kapoun zaujímá místo na jednom konci zhruba čtyřicetimetrového úseku, trenér Čermák se stopkami stoupá sjezdovkou nahoru do pomyslného cíle. Hráči se rozdělují do dvojic a už to jede. Výběhy do sjezdovky, jedna série za druhou, stále dokola. Brzy jsou vidět čtyři vyšlapané cestičky, dvě mají trávu sešlapanou směrem nahoru, dvě dolů.

Výběhy do sjezdovky, to není žádný med. Ví to i Vašek Pletka (vpravo) a nová posila Bílých Tygrů Boris Žabka.

První velká série konečně končí, hráči se občerstvují a oddechují. Ale zdaleka to není všechno. Trenér Čermák se posunuje sjezdovkou ještě o další metry výš a začíná se nanovo. Když už toho mají hráči opravdu dost, končí druhá velká série. Ta třetí je opět „lehčí“, trenér Čermák sestupuje kousek dolů jako při první sérii.

Po náročných výbězích je připraven lehčí program, na pořadu dne jsou hry. Šest borců utváří dvě trojice a odchází na nohejbal. Na jedné straně kurtu stojí Standa Procházka, Leoš Čermák a Honza Holub, proti nim Honza Plodek, Ctibor Jech a Tomáš Klimenta. Míč hráče slušně poslouchá, ale občas se přeci jenom dostane až za vysoký plot. Nejvíce veselí ale vzbudí Ctibor Jech, když mu podklouzne noha a on předvede na kurtu pád, za který by se nemusel stydět žádný komik.

Nohejbal patří mezi oblíbené doplňkové sporty hokejistů.

V tenisové hale, která sousedí s nohejbalovým kurtem, svádí lítý souboj v deblu dvojice Vašek Pletka a Boris Žabka proti Honzovi Tomajkovi a Tondovi Duškovi. I tady je vidět, že hráči ovládají i jiné náčiní, než jen hokejku.

Na podání je Tonda Dušek, jeden z nadějných libereckých juniorů

Zbytek týmu míří do tělocvičny, kde se dělí na tři mužstva, hráči berou do rukou florbalové hole a začínají hrát. Nehrají ovšem klasický florbal, ale trochu upravený pro sebe, tedy kontaktní, s možností chytat míček do ruky, nebo nadzdvihávat soupeřovu hůl. Do branky se staví například obránce Lukáš Derner, naopak gólman Pavel Falta vede ofenzivu svého týmu. V tělocvičně se jiskří, hráči na sebe pokřikují, hru prožívají. Jde jim to výborně, jsou to přeci jen hokejisti a v rukou mají „své“ nástroje, i když trochu jiné, než ty, se kterými se hraje na ledě. Zhruba po hodině a čtvrt končí druhá část dopoledního tréninku a hráči odchází do pokojů a potom na oběd. Menu dne: Kuřecí prsa s rýží nebo bramborem, koprová omáčka, segedínský guláš, nebo sladké vdolky. Každý podle chuti.

Honzovi Víškovi dopoledne opravdu vytrávilo...

Po obědě míří všichni do pokojů, většina hráčů usíná. Síly budou třeba, odpolední trénink slibuje pěknou makačku. Naplánovaná jsou kola.

Kolem půl třetí se hráči objevují na chodbě hotelu, berou si ze sušáků prádlo a pomalu se chystají na cyklistický trénink. Čeká je výjezd na Špindlerovu boudu. Start je na kraji městečka u závory, za ní začíná území KRNAPu. Zde je nadmořská výška kolem 750 metrů nad mořem. Ke Špindlerově boudě je to deset kilometrů, cíl je na parkovišti před „Špindlerovkou“ ve výšce 1200 metrů nad mořem. Hokejisté – cyklisté vyjíždí nahoru, zde na sebe navlékají bundy a sjíždějí zpět ke startu.

Výjezd na Špindlerovku = galeje !!!

Na startu kvapně odkládají bundy a vydávají se vzhůru ke Špindlerovce ještě jednou. Nahoře znovu bunda a opět sjezd dolů. Žádná přestávka, žádný odpočinek mezi jednotlivými úseky. U závory odkládají kola borci a ihned následuje trénink odrazové síly. V praxi to znamená skákání přes překážky sounož, celkem devět sérií.

Přeskoky přes překážky dávají hráčům pořádně zabrat, zvlášť když za sebou mají pořádnou dřinu v podobě dvou výjezdů na Špindlerovku...

Teprve potom končí odpolední trénink, který dal všem pořádně zabrat. Po návratu na zotavovnu jdou někteří hráči na masáž, další míří do sauny a do výřivky. Na programu je regenerace. Po devatenácté hodině pak večeře.

Po večeři se hráči rozchází do pokojů, klábosí, hrají karty nebo play station, někteří jen tak polehávají. Všichni se ale shodují v tom, že to zase byla pěkná zabíračka. Další je před nimi. Ve 22 hodin je večerka, ale tu není třeba připomínat, nebo hlídat. Na nějaké prohřešky proti životosprávě nemá nikdo sílu ani chuť.

Jak spí na pokojích?

Jan Tomajko – Valdemar Jiruš

Pavel Falta – Jan Plodek

Angel Krstev – Petr Vampola

Jan Holub – Jan Víšek

Ctibor Jech – Lukáš Pabiška

Leoš Čermák – Martin Hlavačka

Lukáš Derner – Václav Kočí

Tomíček – Marek Pabiška

Jiří Moravec – Tomáš Klimenta

Antonín Dušek – Martin Rýgl

Michal Kapička – Daniel Špaček

Boris Žabka – Václav Pletka

Stanislav Procházka – sám

Den hokejisty na soustředění, to opravdu není procházka růžovým sadem. Ale kdo se stará o to, aby hokejisté mohli jen trénovat? Vždyť při tréninku musí hráči pít, překážky se také nepostaví sami, náčiní na kruhový trénink je třeba dopravit na místo a tak dále a tak dále. Nabízí se možnost, že to dělají trenéři: OMYL. Trenéři, tedy pánové Josef Paleček, Vladimír Čermák a Miroslav Kapoun jsou od toho, aby hráče nad překážkami, nebo na kruhovém tréninku „mučili“. Náš trenérský triumvirát se vždy poradí a výsledek stojí za to.

Z porady trenérů při letní přípravě nevzejde pro hráče nikdy nic dobrého…

Ti, kdo se starají, aby hráči mohli trénovat a trenéři na ně dohlížet, to jsou muži v pozadí. Kustod Emil Šostý, masér Jirka Jaroš a na soustředěních a vlastně během celé letní přípravy mechanik a opravář jízdních kol, jinak předseda fan klubu Tomáš Krupka. Jejich práce začíná dříve než se hráči probudí a jdou na první ranní trénink a končí až večer, když už hráči dávno odpočívají. “Na každý trénink musím připravit zhruba 30 litrů pití, je to iontový nápoj a čistá voda. Zabere mi to minimálně půl hodiny, ale spíš více. Tady na soustředění mám totiž problém s tím, že ani kanystr, ani láhve se nevejdou pod vodovod, musím to různě kombinovat a přelévat, nebo pití připravovat dole v garáži,“ říká kustod Emil Šostý. Během tréninku se musí starat, aby byly láhve stále plné, kontrolovat, dolívat a pokud mají hráči zvýšenou spotřebu, urychleně připravit další zásoby.

Pitný režim hráčů, to je Emilova každodenní starost…

Mimoto je třeba přepravovat materiál, chystat náčiní na tréninky, zajistit vyprání věcí a spousta dalších záležitostí.

Masér Jirka Jaroš začíná krátce po snídani, zhruba hodinu před tréninkem. To přicházejí hráči na masáž, nebo na preventivní ošetření šrámů a drobných zranění. “Na masáže nechodí všichni, ale i tak je dost práce. Někdo chce prohřát svaly před tréninkem, další potřebuje preventivní tejp na svalové zranění, pro jiné kluky je masáž i určitým uvolněním. Jsem vlastně pořád k dispozici, protože masáže chce každý z kluků jindy a jinak. Hodně práce mám pochopitelně navečer, když skončí tréninky. Hokejisté mají na těle pořádnou porci svalů, není to legrace,“ usmívá se muž, jehož rukama každý den projde spousta svalstva.

Jirka Jaroš preventivně zpevňuje stehenní sval Valdemara Jiruše před náročným tréninkem

Když už jsme u výčtu mužů v pozadí, nesmíme zapomenout na lékaře týmu MUDr. Dušana Mormana, který se už několik let stará o zdraví Bílých Tygrů.

Doktor Dušan Morman se nejen stará o zdraví hráčů, ale soustředění ve Špindlerově Mlýně využívá i k vylepšení své kondice...

Je s nimi pochopitelně i na soustředění a jako šedá eminence v pozadí dohlíží na to, jaké mají „koňské“ tréninkové dávky následky.

A ještě jeden člověk se stará, aby všechno klapalo. Trenér potřebuje posunout čas oběda. Kdo to zařídí? Hráči potřebují vyprat navíc prádlo a oblečení na tréninky. Kdo to zařídí? Počasí nepřeje tréninkům venku. Je potřeba zajistit náhradní prostory v tělocvičně. Kdo to zařídí? Na všechny tyto záležitosti je tu asistent generálního manažera Bartoloměj Salanský alias Berta. Když je večer po všem, tak i on má leckdy za sebou pořádnou honičku.

Valda Jiruš na masérském stole a Berta Salanský v křesle v duchu bilancují uplynulý den…

Co lze říci na závěr? Letní příprava znamená pro hráče nejtěžší část sezony, většina z nich nemá letní dril ráda, ale všichni vědí, že je to naprosto nezbytné. A je jedno, jestli se jedná o špičkové hráče z extraligy, nebo jiné nejvyšší hokejové soutěže kdekoliv na světě, kde se hokej hraje, nebo jestli jde o žáky z malého provinčního klubu. Všude je to stejné.

Jednoduché to nemají ani muži v pozadí, i pro ně znamená letní příprava spoustu práce a starostí. Ale když potom v sezoně všechno klape, hráči hrají pěkný hokej a vyhrávají, tak si všichni řeknou, že to stálo za tu dřinu.