Milan Hnilička o hokejové škole

V libereckém klubu Bílí Tygři jsem tři roky a jediné, co mi tady chybělo, byla právě podobná akce. Když jsem byl malý, nic takového neexistovalo a já bych se tenkrát určitě rád přihlásil. Dnes pořádá školy plno hráčů z NHL a to je dobře.

Jak hodnotíte právě skončený ročník?

Byl opravdu vydařený. Jak děti, tak i realizační tým, jsme si ten týden všichni opravdu užili. Celý byl vyplněný tak, jak jsme chtěli. Měli jsme trochu strach po organizační stránce, přece jen to byl první ročník, ale nakonec jsme to všechno zvládli. Celkově to dopadlo ještě lépe, než jsme předpokládali. Děti na sobě makaly, byly utahané, ale postupně byly vidět pokroky, což byl hlavní účel.

Je jasně vidět spokojenost. Předpokládám tedy, že škola bude pokračovat i příští rok.

Myslím si, že ano. Vše tomu nasvědčuje. Budeme se snažit vše zodpovědně připravit i na další rok a pevně věřím, že tady za rok prožijeme stejně příjemný týden jako letos.

Jaký byl počet účastníků školy a jejich věkové rozpětí?

Měli jsme tu děti od sedmi do čtrnácti let, u děvčat pak omezení věku nebylo. Celkově jsmezúčastnilo necelých šedesát dětí, z toho devět dívek. Pro příští rok chceme tato čísla ještě navýšit, a to hlavně u dívek. Přáním je, aby měla děvčata na Liberecku šanci hokej nejen hrát, ale i kvalitně trénovat.

Objevila škola nějaké nové hokejové talenty?

Výkonnostně jsme účastníky rozdělili do tří skupin. Ve škole jsme měli děti hlavně z Liberce a okolí, ale i chlapce z Norska a Maďarska. Ukázalo se nám hned několik talentů. Bylo fajn s nimi pracovat a vidět tu touhu a odhodlání zlepšovat se. To se potom pracuje samo. Myslím si, že mezi účastníky letošního ročníku bylo několik dětí, které mají v hokeji slibnou budoucnost.

Jaký měly děti ve Vaší škole program?

Nabušený! Děti byly opravdu vytížené po celý den, byli dvakrát denně na ledě a třikrát trénovaly na suchu. Volno měly pouze přes oběd, kdy si na hodinu a půl odpočinuly, jinak byly celý den na sportovištích. V Liberci jsou k takové akci výborné podmínky. Všechno v jednom areálu, od ubytování až po stravování. Hlavně sportoviště jsou na jednom místě a není třeba běhat někde po městě. Abych se ale vrátil k programu, děti měly mít volno ještě večer, ale samy měly chuť dále sportovat, a tak jsme chodili hrát například hokejbal, fotbal nebo volejbal. Celkově bylo všechno opravdu perfektní a navíc se tady utvořila výborná parta.

Co Milan Hnilička a role trenéra?

Já jsem ve škole hlavně vypomáhal, byl jsem denně na ledě tři až čtyři hodiny. Nemám trenérské ambice, spíš jsem dohlížel na určité věci, které považuji v kariéře hokejisty v dnešní době za důležité. Jsou to věci, které jsem pochytil od trenérů během kariéry a které je potřeba naučit hokejisty již v ranném věku. Na trénink jsme zde měli specialisty, místní trenéry od mládeže. Byli tu i dva kluci z Kladna. Ti všichni jsou odborníci a trénink je jejich pracovní náplní.

Ale svoji roli jsem si užil. Nikdy jsem s malými kluky nepracoval a musím říci, že mě to hrozně chytlo a bavilo. Pracovat s takto malými, pohyblivými a tvárnými kluky, je úžasné.

Bylo to s nimi fajn a zjistil jsem, díky tomu, jaké to je pracovat s mládeží.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!

Fotografie z Hokejové školy Milana Hniličky naleznete zde.