Angel Krstev: Odchod z Liberce mě mrzel

„Srdíčko je sice stále trošku v Liberci, já už ale bojuji za jiný tým a chci za něj vyhrávat,“ přiznal hned po prvním dotazu jeden z oblíbenců liberecké areny. Krstev si na novou štaci stále zvyká, po vysoké výhře na severu Čech se ale musí cítit o poznání lépe. „My jsme dnes ze všech stran podali zcela famózní výkon. Jak v útoku, tak v obraně, golman také zachytal výborně. Dá se říct, že jsme opravdu všichni makali na maximum a i to jsme potvrdili na ledě,“ pochvaloval si výkon z tohoto pro něj prestižního duelu.

Možná, že je Angel i rád za to, že v současné chvíli není v kabině Liberce a že špatnou formu Libereckých může sledovat z druhé strany barikády. Jistě tak byl před zápasem oproti Tygrům v lepším psychickém rozpoložení. „Každý zápas je ale úplně jiný. Já bych neřekl, že Liberec je nějaký hrozný nebo tragický. Prostě se jim teď nedaří, nedávají góly a my jsme je potrestali a díky tomu vyhráli,“ glosoval situaci kolem podještědského mužstva.

Urostlý obránce se vlastně stal jedním z katů domácího celku, byl to právě on, kdo pár vteřin před koncem první třetiny přidal druhý hřebík do liberecké rakve. „On se tam ukázal prostor, já jsem vyjel z našeho pásma a jel jsem dál. Nijak jsem neřešil, jestli je pět sekund nebo minuta do konce. Vyplynulo to ze sitauce, hezky jsem to dostal a trefil jsem to,“ popisoval svou gólovou ránu do Fikrtovy sítě.

Fanoušci Liberce se však zachovali neuvěřitelně, při brance soupeře začali tleskat... „Abych pravdu řekl, tak já jsem byl v takové euforii, že jsem to ani tolik nevnímal. Určitě to ale je moc krásný.“

Předzápasového vyvolávání svého jména si ale už samozřejmě všiml. „Byl to překrásný pocit... Byl jsem tu vlastně sedm let, a tak mi ty lidi přirostli k srdci a doufám, že i já jim. Dnes se to snad ukázalo. Pro mě to taky není jednoduché, ale jak já říkám, vybírat jsem si nemohl. Vedení se takhle rozhodlo. Takový je hokejový život a já jedině můžu poděkovat fanouškům Vítkovic i těm libereckým.“

Přeci jenom tolik let v jednom týmu se na hokejistovi podepíše. Ve vztazích ke spoluhráčům i k samotnému mužstvu. Nebylo tedy Angelovi i trochu líto takovéhoto výsledku? „Jak říkám, je to hokej. Mě akorát mrzelo, když jsem odcházel. Teď už hraju za Vítkovice a chci tu vyhrávat,“ tvrdil bek s reprezentačními zkušenostmi.

Ví se, že lidé jsou soutěživí. I kvůli tomu sport vůbec existuje. Pozápasové popichování a hecování bývalých soukmenovníku tedy není nijak ojedinělým jevem... „To ne, žádné popichování neproběhlo. Jsou to super kamarádi, něco jsme spolu prožili a já bych je chtěl spíš podpořit, ať se jim daří. Určitě věřím, že to v nejbližší době zlomí," povzbudil závěrem libereckou kabinu.