Bílí Tygři v NHL - Ladislav Šmíd

Sezóna bohužel nebyla ideální, play off jsme neudělali, já byl dvakrát zraněný. Měl jsem otřes mozku a koncem sezóny poraněnou levou ruku.

Které zranění bylo z Tvého pohledu horší?

Teď s odstupem doby mohu říci, že ten otřes mozku byl asi horší. Vypadl jsem z tempa a ze sestavy, musel jsem se vracet. A to není jednoduché. Navíc jsem musel hrát v útoku, týmu se totiž v době mého návratu dařilo a trenér nechtěl mezi beky zasahovat. Hrál jsem tedy dva zápasy na levém křídle. Ten první zápas to bylo v pohodě, moc jsem o tom nepřemýšlel a nestresoval se tím, byl jsem rád, že jsem zase v zápase. Ten druhý zápas byl ale špatný, nešlo mi to, ale i celý tým hrál špatně. Pak naštěstí trenér uznal, že útočník ze mě nebude a dal mě zpět mezi beky.

A ta levá ruka?

Mám v ní dva šrouby na zpevnění, už mi tam zůstanou. V této chvíli už mě to nikterak neomezuje, jen to občas zabolí. Zatím mám méně síly a také cit není stoprocentní. Ale to se upraví časem.

Říkáš, že Ti šrouby v ruce zůstanou, co na to detektory kovů na letištích?

Už jsem s tím letěl, je to bez problémů. (smích)

Jak dlouho už jsi doma? Už trénuješ?

Doma už jsem devět týdnů, mám za sebou šest týdnů tréninku.

Jak trénuješ? S kým, kde?

Trénuji sám, individuálně, občas mi pomáhá táta. Třeba když potřebuji měřit časy a podobně. Tréninkový program mám od našeho kondičního trenéra přímo na míru.

Jak se takový tréninkový plán sestavuje?

Po debatě s kondičním trenérem si ujasníme, na čem bych měl, a také na čem chci přes léto zapracovat a trenér podle toho program postaví. Cviky, opakování, četnost, tepové frekvence, prostě myslí úplně na všechno. Kdybych chtěl přes léto přibrat třeba 10 kg svalů, postaví program tak, že skutečně mohutně naberu svalovou hmotu. Když chci zrychlení a zvýšení obratnosti, postaví program zase tak, abych dosáhl, čeho chci. Pochopitelně je to podmíněné tím, že program poctivě plním, ale to se rozumí samo sebou.

A kde trénuješ?

Běhat chodím na Duklu, tam také chodím do posilovny. Není tolik obsazená, mám tam dostatek místa a času, abych mohl dělat, co potřebuji. Je sice pravda, že tam chybělo některé vybavení, které potřebuji, ale to jsem si koupil a vozím si ho, takže jsem spokojený. Podmínky jsou v pohodě. Alespoň jednou týdně se snažím jezdit na kole, obvykle časovku směrem na Královku.

K tréninku patří i odpočinek a správná strava…

Já jím víceméně co chci, s tím problém nemám. Jím hodně kuřecí maso, saláty. Dodržuji zásadu, že nejím pozdě večer. Takže normálně snídám, obědvám, odpoledne mám ještě svačinu, večeřím nejpozději kolem sedmé hodiny. Jinak by šla kila rychle nahoru.

Jak jsi na tom teď s váhou?

Mám tak 102-103 kg na 190 cm výšky. V sezóně mívám kolem 100 kg. V klubu se vážíme pravidelně jednou za týden, já se vážím i častěji, váhu si fakt hlídám.

Ale omezovat se nijak drasticky nemusíš, nebo ano?

Ne, to fakt ne. Spíš jde o to jíst to správné a opravdu hodně dělají ty časy, to večerní jídlo.

Pojďme se podívat blíž na život hokejisty v NHL.. Jak bydlíš?

Mám v Edmontonu vlastní dům, stojí na okraji města. Přes léto mi na něj dohlídne agent, také přítelkyně Kanaďanka tam je, takže starost nemám. Do haly jsem dříve jezdil 50 – 90 minut, to podle provozu. Teď když postavili nový kus dálnice, tak jsem v hale za půl hodiny.

Čím jezdíš?

Mám vlastní auto, je to Cadillac Escalade. Ale teď agent řeší, že bych možná dostal auto od klubu, nevím. Nechávám to na něm.

Zmiňoval jsi provoz… Jací jsou v Edmontonu řidiči?

Řidiči tam jezdí dost pomalu, je to dáno i počasím. Je to k neuvěření, ale spousta jich jezdí na letních gumách a to v zimě není legrace.

A ty jsi na tom jak?

Jezdím na mezinárodní řidičák, ale už si udělám kanadský. Také už mi přišlo upozornění od policie, že jsem dosáhl poloviny trestných bodů, většinou za rychlou jízdu nebo nesprávné parkování. Pokud bych překročil limit trestných bodů, musel bych na testy a nové jízdy. Tohle všechno má třeba vliv na pojistku za auto.

Pojistka, to jsou peníze. Jak je to s výplatami v NHL?

Výplatu dostáváme dvakrát měsíčně, od prvního zápasu v sezóně až do konce základní části. V play off se potom hraje za bonusy. Ale to já jsem ještě nezažil. V létě nedostáváme nic, žijeme z toho, co jsme dostali v sezóně. Jen před sezónou, v přípravném kempu, dostáváme něco jako kalorné. Je to na jídlo a drobné vydání, nic závratného. Ale třeba pro mladé nové kluky z juniorky, kteří ještě nemají z čeho brát, je to příjemné. I já jsem byl první rok rád, že něco mám. Život v zámoří není laciný.

Jaký je Edmonton, jaké je to město?

Je to spíše novější, moderní město, historie je k vidění málo. Veliký vliv na rozvoj města a okolí má olejářský průmysl, koneckonců jsme Oilers – Olejáři. Takže ve městě je spousta moderních staveb, dokonce tam stojí největší obchodní dům v celé Kanadě. Jinak je město také „roztahané“ na velké ploše, na okrajích hodně postupuje výstavba sídlišť. Ale nejsou to sídliště jako u nás - paneláky. Jsou to sídliště rodinných domků, takže něco jako satelitní městečka. V jednom takovém bydlím, bydlí tu i další kluci z týmu. Třeba Aleš Hemský bydlí asi tři minuty ode mě…

Co děláš, když máš volno?

Hodně času zabere regenerace a odpočinek, takže se snažím spát. Občas jdu s přítelkyní na večeři, je Kanaďanka, takže jdeme do české restaurace. Také se občas věnuji vaření doma.

Jaké máš oblíbené jídlo?

Mám moc rád středně propečený steak, občas si na něj zajdu do Ruth Chris, to je nejlepší steak house ve městě. Také rád chodím do japonské restaurace, tam dělají také dobré steaky a mají k nim velice dobré omáčky. Chutná mi i sushi, chodím na něj do Nobu, nebo v Los Angeles do podniku s názvem Koi. To když jsme na tripu a hrajeme i v L.A.

Jaké to vůbec je na tripu? Jak to probíhá?

Klub má vlastní letadlo, o všechno je postaráno. Když letíme jen po Kanadě, tak ani nestartujeme z hlavního letiště, ale z menšího vedlejšího. Přijedeme k letišti, odstavíme auta a jdeme rovnou do letadla, žádné kontroly, turnikety a podobně. Starám se jen o tašku s osobními věcmi. Hokejové propriety jsou už v letadle, o to se postará tým 5-6 kustodů. Vše zabalí, odvezou, naloží, zase vybalí, připraví v šatně. Prostě servis je absolutně profesionální a stoprocentní.

A co děláte na tripu, když máte náhodou volno?

Hodně spíme, je to přeci jen náročné. Když vybude volno, tak jdeme do kina, nebo třeba v L.A., ale i jinde, do restaurace. Občas jdeme, hlavně my Evropané, také na nákupy, za módou. Já na tripech bydlím s Grebeškovem, takže se občas navzájem někam vytáhneme.

A jaké to je, když jdeš ven, doma, v Edmontonu. Poznávají Tě lidé?

Stává se to. Lidé přijdou, pozdraví, poprosí o podpis, o společnou fotku a tak, není to nepříjemné. Takže restaurace jsou v pohodě, jen do barů moc nechodíme, je to těžké. Lidé mají mobily a foťáky a kamerami, hned by si nás natočili a dali to na internet. Ani ne tak ze zlého úmyslu, ale prostě Edmonton hokejem žije.

Jak se to ještě projevuje jinak, než natáčením na mobily???

Třeba když je ve West Edmonton Hall autogramiáda se začátkem ve 13 hodin, tak tam lidi čekají už od 9 ráno. A když se na ně nedostane, tak nás „honí“ po cestě k autům a tak… West Edmonton Hall je obchodní centrum, je tam velký aquapark, ale také ledová plocha, na kterou je vidět přímo z obchoďáku. Oilers tam prý mívali i občas propagační trénink.

A jak vypadá momentální situace kolem Tebe?

Skončila mi smlouva, po draftu budeme jednat, jak dál. Chtěl bych v Edmontonu zůstat. Přeci jenom už jsem tam tři roky, zvykl jsem si na město, na tým, na prostředí, mám tam dům, kamarády, přítelkyni. Budu chráněný volný hráč, snad to dopadne dobře a zůstanu.

Kdo bude za Tebe jednat, jakého máš agenta?

Můj agent patří pod agenturu Richa Wintera, jmenuje se Stewe Kotlowic. Je to fajn chlap, navíc, a to je nezanedbatelné plus, je přímo z Edmontonu. V začátcích mi hrozně moc pomáhal, se vším. S bydlením, placením účtů, s nákupem auta, pojistkou, prostě se všemi nutnými záležitostmi. Teď už si většinu věcí zařídím sám, ale stejně ho člověk občas potřebuje.

Říkáš, že jsi si zvykl, za tři roky je to i pochopitelné. Už máš v týmu a v šatně nějakou pozici… Kde třeba sedíš?

Pokud si představíme šatnu jako hokejové hřiště, tak sedím na dlouhé straně zhruba na červené čáře. Naše největší hvězdy sedí na kratší straně, jakoby na čele, v pohledu hokejového hřiště ale za brankou.

V čem hraješ, jaké používáš součásti výstroje?

Holeně, vestu a lokty používám značky Jofa, většinou to měním po dvou sezónách. Ne že by to nešlo častěji, ale nechci. Kalhoty máme Reebok, helmu mám Bauer. Hokejku a rukavice jsem používal Easton, ale nyní asi budu hrát s Warriorkou. Takže i rukavice budou stejné značky, většinou to tak bývá, že hole a rukavice jsou stejné značky. Rukavice spotřebuji tak dvoje až troje na sezónu, hokejek podstatně více… (smích)

Kolik?

Mám 2-3 na týden, pak už je měkká a ohraná. Ale většinu necháváme v klubu, jsou do různých aukcí, na charitativní dary a podobně.

Jak jsi oblečený pod výstroj? někdo hraje v kraťasech, jiný bez ponožek…

Já používám triko s dlouhým rukávem, dlouhé kalhoty a ještě vysoké ponožky. Asi by mi vadilo hrát v kraťasech, ale určitě jde o zvyk.

A velmi důležitá věc, brusle?

Hrál jsem v bruslích Bauer Vapor XXX, ale přejdu na čtyřicítky. Mám většinou dvoje na sezónu. nechávám si je brousit prakticky denně, ale stane se, že zapomenu, spoluhráči občas také. Ale nic se neděje, náš brusič bruslí stejně prochází kabinu, brusle všem prohlédne a kde je potřeba, nabrousí, opraví atd. Prostě jak jsem říkal, servis je stoprocentní a profesionální.

Takže život v zámoří je celkově pohodový, nebo je to jinak?

Já jsem v Kanadě proto, abych hrál hokej, v klubu se o vše starají příkladně, takže moc jiných starostí nemám. Lidé jsou přátelští, to ano, ale nikdo se moc nestará o druhé, o jeho úspěchy, nebo neúspěchy. Každý se v tomto stará hlavně o sebe. Život v Kanadě a v USA je prostě jiný, než u nás.

Jak udržuješ během sezóny kontakt s domovem, s rodinou?

Denně si voláme, když to jde, tak po skype, hlavně s tátou. V sezóně také za mnou rodina přiletí, v zimě u mě byla máma, sestra, její manžel. Táta letos nemohl, měl zdravotní problémy, moc mě to mrzelo. Doufám, že příští rok už bude moci přiletět.

Může to znít jako idylka. Starosti skoro žádné, když jsou, tak je pomůže vyřešit klub, nebo agent, veškerý servis kolem, dům, auto, restaurace, zábava a navrch hokej v NHL, nejlepší soutěži na světě…

Musím říci, že si to opravdu užívám, je to skvělé, že mohu v NHL hrát, mít za to peníze a zajistit si hezký život. Ale není to zadarmo, musel jsem hodně obětovat, hodně na sobě pracovat a teď musím stále, a ještě více, abych se udržel. Na mé místo čeká spousta dalších. Ale nestěžuji si, vybral jsem si hokejový život a líbí se mi to.

Děkuji za rozhovor a přeji do budoucna honě úspěchů.

Já také děkuji.

Ladislav Šmíd na YouTube

První gól v Edmontonu
Láďa při ochraně brankáře
Ladislav Šmíd nejde pro ránu daleko
Ladislav Šmíd nejde pro ránu daleko č. 2