Další liberecká hokejová legenda oceněna

Jaroslav Nedvěd se narodil 29. prosince 1944. S hokejem začínal v Jihlavě, v dorosteneckém věku pak zamířil do Liberce. Zde se velice záhy zapojil i do kádru dospělých, který hrál tehdy II. ligu. Následovala vojenská služba v Litoměřicích a poté přesun do tradiční hokejové bašty - Litvínova. Během osmi let v dresu Chemiků zaznamenal také největší sportovní úspěchy. Byl členem reprezentačního "B" týmu ČSSR, objevil se i v širší nominaci hokejistů pro olympijský turnaj v Sapporu v roce 1972. V roce 1974 se vrátil do Liberce, kde později ukončil v 34 letech hráčskou kariéru a začal trénovat.

Trenérská kariéra Jaroslava Nedvěda začala po boku trenéra Havláta rovnou u prvního týmu Liberce. Působil nejprve jako jeho asistent, další rok pro změnu pomáhal Zdeňku Uhrovi. Po jeho odchodu do Pardubic se Jaroslav Nedvěd stal hlavním trenérem. Od té doby, kromě jediného roku v Mladé Boleslavi, trénoval v Liberci, ať už muže, juniory či dorost.

Trenérské vyvrcholení zažil na přelomu tisíciletí. Tehdy s libereckým "A" týmem, již pod hlavičkou Bílých Tygrů, útočil společně s Josefem Jandačem na postup do extraligy. To se jim hned v prvním roce společného působení povedlo. Po dvou extraligových sezónách na lavičce „A“ mužstva Bílých Tygrů přešel Jaroslav Nedvěd k extraligovému dorostu, kde zastával následující dva roky v pozici asistenta trenéra. Poté přesídlil k juniorům, kde působil ve stejné roli do roku 2008.

Tehdy společně s Filipem Pešánem převzal tápající „A“ tým Bílých Tygrů po dvojici Gregor – Čermák. Společně dokončili sezónu, kde liberečtí hokejisté nakonec vypadli v předkole s Vítkovicemi. V loňském ročníku vypomáhal svými letitými zkušenostmi týmu juniorů. Před letošní sezónou však již definitivně pověsil brusle a trenérskou píšťalku na hřebík.

Pokud se dnes ohlédnete za hráčskou kariérou, na co rád vzpomínáte?

Na ty krásné chvíle s hokejem, na tu spoustu kamarádů jak tady v Liberci, tak Litvínově. Tam jsem navíc zažil vrchol své kariéry, kdy jsem byl členem reprezentačního „B“ týmu. Ze začátku mého tamního působení jsme hráli vzadu, postupně jsme se však zlepšovali a hokejem se bavili.

A co kariéra trenéra?

Když jsem v Liberci začínal trénovat, říkal jsem, že by mu slušela nejvyšší soutěž. I proto jsem byl rád, že jsem k postupu v roce 2002 na střídačce Pepíku Jandačovi pomohl a mohl pak v extralize trénovat.

Oba Vaši synové nakonec, stejně jako Vy, také oblékli liberecký dres.

Celkově mám radost z toho, že synové pokračují v mých stopách. Nakonec si oba zahráli i za reprezentaci. Jarda má dva tituly se Spartou, hrál ve Finsku a Rusku. Jsem rád, že se Petr vrátil ze zámoří a „na stará“ kolena Liberci pomáhá. Za mořem toho odehrál hodně, získal spoustu zkušenosti, nyní je může předávat.

Na závěr nemůže přijít jiná otázka – co budete nyní bez hokeje dělat?

Já bez hokeje nebudu. Dál budu na Tygry chodit, fandit jim, aby na ten titul jednou dosáhli. K finále již bylo několikrát blízko a letos je tady silný tým. Přeji si, aby se tady hokeji dál dařilo a hrál na předních pozicích, abych si i jako divák domů odnášel radost.