Letošní cestovatel Jiří Hašek

Po působení ve Vsetíně Vás Třinec vyslal do Liberce. Jaké to je být hokejovým cestovatelem a během dvou měsíců poznat tři kluby?
To je osud. V Třinci jsem absolvoval letní přípravu, sezóna následující po zranění ramene měla začít tam. Trenéři mi ale řekli, že se půjdu rozehrát do Vsetína. Tak jsem šel a myslel si, že se po měsíci vrátím a dostanu další šanci. Teď v reprezentační přestávce jsem se vrátil zpět do Třince. Aniž bych se však vysvlékl na jediný trénink, poslali mě do Liberce. Byl jsem rád, že mohu opět odejít do týmu, kde je o mé služby zájem.

Vraťme se k loňské sezóně. Třinci se dařilo, Vy jste ale chyběl...
Vloni jsem po třinácti utkáních podstoupil operaci, neboť před Vánoci přišlo zranění. Bylo to již mé druhé v kariéře, takže jsem to bral o něco lépe. Zpět na led jsem mohl naskočit až během play-off. Samotný vrchol sezóny jsem sice stihl, ale byla to pouze tři utkání.

V Třinci jste letos neodehrál ani jednu minutu, proč? A jak to bude s Vašim dalším působením v moravském týmu?
Bylo mi klubovým vedením sice sděleno, že se mnou počítají, moc tomu však po těchto zkušenostech nevěřím. Raději však počkám s nějakým vyjádřením, beru to sportovně. Po sezóně mi navíc končí smlouva, a tak se, pokud budou v Liberci spokojení, mé hostování třeba změní v přestup. To jsou samozřejmě jen čiré spekulace.

Odešel jste z předposledního klubu pod Ještěd, kde jsou na tom, navzdory předsezónním ambicím ještě hůř. Dá se současná situace nějak srovnat?
Ve Vsetíně to byla celkem pohoda. Malé valašské městečko je plné lidí nadšených hokejem. Všichni se tam více sblíží. Řekl bych, že jsou si s Třincem docela podobné. Byl jsem tam celkem spokojen, nedokážu však ohodnotit jejich ambice. V Liberci, pokud mohu soudit, to na mě dýchá zcela odlišně. Velké město oproti Vsetínu či Třinci s kvalitním zázemím musí být nespokojeno s dosavadními výsledky. Pro sport, jako takový, se zde dělá hodně na všech frontách. To v moravských městech, kde jsem hrál extraligu není. Třinec je mnohem profesionálnější než Vsetín. Hráči tam pobírají velké peníze, je na ně vyvíjen větší tlak. Vsetín je takové domácké mužstvo, kde hraje pár starších hokejistů. Na nich je, aby mladé zabudovali do týmu a extraligu udrželi. To hokejové, co klukům chybí, nahrazují na ledě bojovností a srdcem. Za ten měsíc a půl jsem na Valašsku poznal výbornou partu.

Existovali nějaké další možnosti, než ta liberecká?
Mohl jsem jít do jiných klubů, zájem tu byl. Manažer Husička ale nechtěl finanční kompenzaci. V Třinci chtěli hráčskou náhradu, a tak si myslím, že se s Libercem dohodli na nějaké dlouhodobější spolupráci. Vloni u nás hrál Martin Čakajík, o něhož je i nadále zájem. Zřejmě jsem takový počátek nějakých vztahů.

Třinec již jednu takovou spolupráci navázal. Jedná se o Pardubice odkud před rokem přišel na Moravu i kouč Marek…
Určitě to tam je hodně pardubické. Počínaje kapitánem Richardem Králem a konče trenérem. Ten si samozřejmě přivedl řadu mladých hokejistů. Spolupráce však začala mnohem dříve, a to již za trenéra Hadamczika. Když to tak počítám, v týmu je dnes asi šest sedm hráčů. Na to má ale každý trenér právo. Asi to je i díky stylu, který je v obou týmech podobný. Z těch mladých hraje tuším pouze Vítek.

Vaše postava přeci jen hovoří spíše ve prospěch tvrdé hry. Jaký Vám tedy vyhovuje styl?
Nejsem žádný bůhvíjaký technik, spíše se snažím o častou střelbu, přímočarý tah na branku. Raději jednodušeji a efektně, než vymýšlet nějaké kličky a třeba to spoluhráčům komplikovat. Rád bruslím, vyhledávám tvrdou hru do těla. Proto si mě vzal Vsetín a teď i Liberec. Celý mančaft nemůže být složený pouze z technických hráčů nebo naopak bouračů.

Útok vedený Pavlem Kašpaříkem patří k nejvytíženějším v libereckém týmu. Jak jste srozuměn s rolí, která Vám byla svěřena?
Pokud jsem to dobře pochopil, pak je tato řada považována za první pětku. Každý by byl rád, že je zařazen do elitní formace. Samozřejmě se to může v průběhu sezóny měnit, takový už je hokej. Určitě je pro mě ale dobré vědět, že kluci jsou nasazováni na oslabení a přesilovky. Jsem spokojen, když stráví na ledě více času. Mohu to srovnat z obou pohledů, neboť jsem si mohl tyto pocity vyzkoušet v Třinci, opačné pak ve Vsetíně. Tam jsem dostal hodně prostoru a uvědomil si, jak je hráčům ve třetí čtvrté pětce. Doufám, že s kluky nějakou dobu v první lajně vydržím.

Své první utkání v dresu Vsetína jste okořenil dvěma brankami. Také následující duel proti „vlastnímu“ Třinci Vám vyšel, když první branka do sítě Ocelářů padla z Vaší hole. Paralela se nabízí hned v druhém utkání proti Vsetínu. Připravil jste si i pro Valachy nějakou branku?
Utkání proti Českým Budějovicím bylo dost specifické. Dal jsem sice dvě branky, nakonec jich ale mohlo být mnohem více. Do šancí jsem se dostával, a to je pro hráče vždy velmi důležité. Pokud se naopak nedaří, můžete jezdit kolem branky, jak chcete, puk se k vám stejně neodrazí. Doufám, že mi to půjde i v Liberci.