Co bude dál?

Hned od úvodních minut pátečního střetnutí bylo jasné, že Liberec nehodlá nic ponechat náhodě a do svého soupeře se rázně obul. „Řekli jsme si, že Vsetínu nedáme ani metr ledu zadarmo. Bušili jsme do nich, branka však nepřicházela,“ řekl obránce Jiruš ke vstupu do utkání. Bílí Tygři měli na svých holích řadu dobrých příležitostí, jak posunout ukazatel skóre, na němž svítily dvě nuly. Bohužel, ze střeleckého trápení se nepodařilo vymanit ani v reprezentační pauze, jež měla Tygrům vrátit potřebný klid v koncovce.

Pouhé dvě branky ve stejném počtu utkání, to je hodně slabý odvar, který nemůže zabrat na žádnou chorobu a již vůbec ne na tu Tygří. Trest v podobě vsetínského gólu na sebe nenechal dlouho čekat. „Nedokázali jsme se prosadit v přesilových hrách, naopak jsme v naší početní výhodě inkasovali. Jediná chyba za celé utkání a soupeř toho dokázal využít,“ neskrýval své rozhořčení Jiruš.

I v dalším průběhu utkání pokračoval liberecký tlak, který gradoval v početní výhodě dvou mužů na ledě. Vypadalo to, že si první pětka neví rady, jak s pukem naložit. Slovo si tedy vzal Valdemar Jiruš, jenž svým typickým příklepem rozvlnil síť za vynikajícím Bieglem.

„Hašan je nový hráč a teprve se zapracovává do sestavy. Vsetín hrál oslabení se dvěma útočníky. Měli jsme to hrát více do hloubky, protože obrana soupeře byla tím pádem hodně vytažená. Neřekl bych ale, že to byla nějaká střela z nouze. Máme to takto nacvičené, puk mi přišel ideálně na modrou a z první jsem to trefil přesně k tyči,“ řekl k situaci v tu chvíli hlavní aktér na ledě.

O pět minut později přidal druhou branku Rozsíval, po spolupráci s ex-vsetínským Vampolou. Soupeř udělal za vlastní brankou chybu a puk se ocitl před dvojicí osamocených Tygrů. Rozsíval napodruhé dokázal již z téměř nulového úhlu Biegla přeci jen překonat 2:1. Pak si vzal slovo opět Vampola, v pátek zřejmě nejaktivnější hráč na ledě, řítící se na Bieglovu branku ve dvojici s Plodkem. Bývalý Valach chtěl moc dokázat, jak se ve Vsetíně mýlili, když se vzdali jeho služeb.

Ke své šanci, která by zřejmě rozhodla celé utkání řekl: „Ploďas mi to hodil perfektně přes beka, já už jsem se dostával mezi kruhy a viděl, že gólman je dost vyjetý. Zvolil jsem proto kličku do bekhendu. Biegl se položil, snažil jsem se to zvednout. Puk však skončil na tyčce, nebo to Radek vyškrábl koncem lapačky.“

Otřepané hokejové pravidlo nedáš – dostaneš stále platí, v pátek se o tom přesvědčili hned z další akce Liberečtí. Zpoza branky přihrával Selingr a Mareš byl před Faltou důraznější než dvojice beků - 2:2. V posledním dějství to již byla spíš křeč. Liberec se i nadále dostával do koncovky, Biegl však již za svá záda puk nepustil. Na řadu tedy přišlo další, v pořadí již čtvrté prodloužení z posledních pěti zápasů. Tygři měli šanci v početní výhodě. Přesilovku ale nevyužili, do stejné situace se tedy dostal soupeř. Svůj tým paradoxně oslabil nejlepší hráč domácích Vampola: „Chtěl jsem pro nás získat útočné pásmo, a tak jsem dojížděl Jirku Poláka. Před mantinelem jsem ho chytnul, abych jej přišpendlil, Jirka však na poslední chvíli uhnul, navíc mu ujela brusle. Já už jsem jeho pádu nemohl zabránit.“ Dílo zkázy dokonal kapitán Stantien. Další z bodů tak putuje na Moravu.

„Měli jsme obrovskou smůlu. Řada dobrých šancí mohla rozhodnout nejen v první třetině, ale i v dalším průběhu. Nespadlo nám tam vůbec nic. Hrozně jsme se na góly nadřeli. Musíme si nějak sednout a domluvit se, jak zlepšit koncovku. Kdybychom utkání vyhráli o tři branky, nikdo by se určitě nedivil. Bohužel, dopadlo to jinak,“ uzavřel pro Liberec nešťastné utkání Petr Vampola.