Liberec byl pro mě číslo jedna, dodržel rychlík Milan Bartovič svůj slib po návratu z KHL

Milane, Ty jsi předčasně odešel z KHL. Co se stalo?
Co se stalo nevím přesně ani já. Byl jsem tam pět měsíců a z toho jsem dva a půl měsíce byl zraněný. Nebylo to určitě nic příjemného. Navíc přišla zahraniční posila a já místo toho abych týmu pomohl, tak jsem seděl na tribuně zraněný. Život je bohužel takový, ale hokejový život jde dál.

Podepsala se na Tvém odchodu z Ruska i změna trenéra v Atlantu?
To si nemyslím, protože já jsme v Mytišči zažil za tu dobu tři hlavní trenéry. Pokud přijde cizinec do Ruska a je navíc zraněný, tak moc týmu nepomůže. Ruské kluby mají hodně peněz, a pokud jim nehraje jeden hráč, tak si prostě vyberou dalšího.

Smlouvu u Tygrů jsi podepsal až do roku 2013. Moc prostoru si tedy pro zahraničí nenecháváš?
Je tam klauzule, že bych mohl po roku 2012 odejít do zahraničí, ale bylo by to jen do Ruska. V Liberci jsem spokojený. Pokud bych se rozhodl jít do Ruska, tam bych šel jen s rodinou. Bez rodiny to tam bylo pro mě hodně nepříjemné. Musí to být nějak vyvážené. Pokud nevidím rodinu, musí se mi dařit v hokeji. V hokeji se mi nedařilo, protože jsem byl zraněný. Když přijde nabídka, budu rád. V momentální chvíli se chci soustředit na Liberec a dosáhnout s Tygry co nejlepší výsledky.

Jak se Ti hrálo po tak dlouhé pauze?
Kondičně to ještě není úplně ono. Mám za sebou prakticky nějakých pět tréninků, takže nohy to ještě cítily. Moje hra je přeci jen založena na fyzické kondici a bruslení. Doufám, že se to bude zlepšovat a já budu platným hráčem pro Liberec.

Vrátil ses zpátky do Liberce. Byli pro Tebe Bílí Tygři číslo jedna?
Určitě. Já jsem se ani nerozmýšlel nad žádnými jinými nabídkami. Můžu tu být s rodinou, v Rusku jsem byl naopak sám. Přeci jen mám dvě děti, takže jsem v Liberci jednoznačně spokojený. Navíc chci mít už trochu klidu. Než jsem odcházel, tak jsem tady slíbil, že pokud se budu vracet, tak jen do Liberce.

Dnes jsi mohl oprášit spolupráci s Andrejem Podkonickým. Jaké to bylo si zahrát opět se starým parťákem?
Hrálo se mi s ním výborně. Zavzpomínali jsme před zápasem na pěkné časy spolu. Jsem rád, že naše lajna dala dnes dva góly a pomohla týmu k vítězství. Dnes jsou nejdůležitější tři body, které jsme získali jako tým.

Při gólu Honzy Víška jsi byl vykázán z buly. Proč Tě rozhodčí poslali na střídačku?
Měl jsem shrnutý dres. Když jsem šel na led, tak jsem o něm ani nevěděl. Nebylo to naschvál, ale dres se mi nějak zamotal. Budu si muset dávat větší pozor, protože rozhodčí mě dvakrát kvůli tomu vyhodil.

Fanoušci byli hodně rádi, když Tě viděli vypálit z kabiny. Potěšilo Tě, že ihned skandovali Tvé jméno?
Bylo to perfektní přivítání. Zvedne se i sebevědomí, když diváci křičí mé jméno a slyším, že jsou rádi za můj příchod.

Dnes si nastoupil s číslem 86. Předpokládám, že ho ale za svou jednašedesátku nevyměníš?
Určitě ne. Bylo málo času, aby mi vyrobili dres. V pátek už by ale mohl být připraven.

A nezastrčil sis dres záměrně, protože tam nebylo Tvé oblíbené číslo 61? (Vtip).
(Smích). Ne, vůbec. Jsou to nové dresy, s těmi minulými se mi tohle vůbec nestávalo. Musím to nějak vyřešit, možná si na dres připnu nějaký háček.

Pojďme ještě k utkání. Zápas jste měli jasně v moci, Sparta ale snížila v přesilovce na 3:2 a v závěru z toho mohla být klidně i remíza.
Závěr byl hodně nepříjemný. Sparta má dobré přesilovky a výborné hráče, kteří to umí potrestat. Snížili na 3:2, ale my jsme zápas udrželi. Hráli jsme dobře ze zabezpečené obrany a dotáhli jsme zápas do vítězného konce.

Milane, díky za rozhovor a ať se Ti v obnovené premiéře v Tygřím dresu daří.