Filip Pešán: „ Honza Ludvig nás pomohl nasměrovat správným směrem“

Jak jste spokojen s uplynulou sezónou v podání mládežnických týmů Bílých Tygrů?
Už když jsme si vloni v létě stanovovali předsezonní cíle, tušili jsme dvě věci. Zaprvé, že velmi složitá sezona čeká náš juniorský tým, což se také potvrdilo a za druhé, že bychom rádi v dalších dvou „akademických“ týmech bojovali o medaile. Starší i mladší dorost nakonec vyválčil shodně bronz, a to je v celorepublikové konkurenci vynikající výsledek. Podařilo se nám obhájit zlato v kategorii 8. tříd, za což jsem také velmi rád. Osmá třída dominovala ve své skupině celou sezonu a kluci tento trend dokázali potvrdit i na těžkém závěrečném turnaji. V dalších kategoriích naše týmy udržely slušnou úroveň jak herních výsledků, tak tvrdé práce v tréninku. V těchto kategoriích se na výsledky až tolik nesoustředíme, důležité je, aby ze sebe hráči v tréninku dostávali, co jen mohou, pak bude vše v pořádku. Slušnou sezonu odehrála 7., 6. i 5. Třída. Těžké turnaje zvládli čtvrťáci i třeťáci a některé výborné výsledky uhráli i nejmenší kategorie 2. a 1. Třídy. Z mé pozice je tedy se sezonou spokojenost.

Vyjmenoval jste to, co se povedlo. Přinesla ale loňská sezóna i nějaká negativa?
Samozřejmě těch záležitostí, které bychom udělali jinak, se objevuje spousta. Je to pro nás další zkušenost a chceme se z ní poučit a věci udělat příště lépe. Osobně mě moc mrzí chování některých mládežnických členů našeho klubu mimo led. Ať už se jedná o disciplínu ve škole, tak chování mimo stadion, i k vlastním rodičům. Tato „nedisciplína“ se častokrát přenáší i do hokejového života a věřte mi, že kdyby tu byla ještě větší konkurence, s několika hráči bychom se bez pardonu rozloučili. Hráč, který si neváží vlastního rodiče a pohrdá školou, nemůže ani hokeji dávat sto procent. Takový hráč nemá v našem klubu co dělat!

Jak lze tento negativní trend zastavit? Není to zajisté jen otázka Liberce, s těmito problémy se potýká celý český hokej – to je patrné například i z komentářů trenérů České 18‘.
Bohužel hráči nemají morální vlastnosti, což se projevuje právě v jejich přístupu ke škole a řádu obecně. Spousta z nich má zastání u vlastních rodičů, což absolutně nechápu, zvláště poté, když vidím, jak se k nim hráči chovají. Začátek je u každopádně u rodiny. Ale samozřejmě je tu i vliv dalších autorit, které hráč v životě potká, ať už je to učitel, trenér nebo (bohužel) i mediální „autorita“ v podobě různých celebrit, politiků a dalších. Pro hráče není jednoduché stanovit si kvalitní žebříček hodnot, když vidí, jak se chová česká společnost. Můžeme si za to sami.

Hokejový Liberec se snaží jít trochu „západní“ cestou, což se týká nejen sportovního programu, ale například i přístupu trenérů. Jste přesvědčení, že právě tato cesta je tou správnou?
Jsem o tom přesvědčen, což mi několikrát potvrdil i svazový mentoring, který se shoduje s naší vizí. Jsem rád, že naši trenéři pravidelně navštěvují semináře a meetingy s představiteli svazu a to jejich úroveň posouvá. Po udělení statusu Akademie ČSLH si na spolupráci s hokejovým svazem nemůžu stěžovat.

Kdy vlastně padlo rozhodnutí vydat se na tuto „novou“ cestu?
Mým osobním mentorem byl Honza Ludvig, hrdý Liberečák, který se živí hokejem na nejvyšší úrovni v USA a Kanadě, a který mi při mém pobytu v zámoří hodně věcí ukázal a velmi mě, nejen hokejově, inspiroval. Honza má obrovské srdce a s jeho morální pomocí se podařilo zavést v našem klubu nové trendy a vybrat nové vzdělané kvalitní lidi, se kterými nyní spolupracuji. Musím ale zdůraznit, že netvrdím, že by se před mým příchodem pracovalo v klubu špatně. To opravdu ne. Zkrátka jen nebylo lehké některé nové věci zavést. Jen díky podpoře majitele klubu a vedení se tato nová cesta podařila nastolit.

Vraťme se zpátky k mladým hráčům. Snažíte se vychovávat vlastní odchovance, nebo používáte scouting k náboru cizích hráčů?
Samozřejmě se snažíme prvotně pracovat s našimi odchovanci, ale bohužel konkurence není v našich podmínkách tak vysoká, což škodí paradoxně hráčům samotným. Někteří nemají motivaci pracovat navíc, jejich přístup není takový, jaký by měl být, a proto se snažíme vytvořit konkurenci, byť se to nemusí líbit. Nechceme tu pěstovat „nárok na místo“, aby se museli i naši odchovanci opravdu snažit prosadit se. Velmi pozitivní zprávou je, že se o hokej v Liberci začíná zajímat čím dál více lidí a nábory nejmladších kategorií jsou plné dětí. V konkurenčním prostředí vyrůstají dobří hokejisté.

Kvalitnímu tréninkovému programu napomáhá zajisté i areál Tipsport Arény se všemi svými sportovišti…
Naprosto souhlasím. Areál Sport Parku je jeden z nejlepších v republice a snese srovnání i s nejlepšími areály mimo Českou Republiku. Potom je samozřejmě snazší nalákat k nám na tréninkový pobyt cizí týmy. Například letos v létě se tu bude připravovat Lev Praha, což je pro naše trenéry vynikající příležitost shlédnout takto kvalitní tréninkový proces. Ale v první řadě - náš klub má vynikají podmínky pro trénink. Majitel klubu se tu snaží vytvořit to nejlepší zázemí, aby se z malých hokejistů stali opravdoví superhráči.

Ještě bych se zastavil u trenérského kolektivu mládežnických týmů. Počítáte s některými změnami? Jste s prací trenérů spokojen?
Jsem pyšný nejen na práci, kterou chlapi odvádějí, ale i na to, jaký se nám podařilo vytvořit kolektiv. Jsem rád, že se někteří naši trenéři začínají objevovat v národních výběrech, což je pro klub vynikající vizitka a pro trenéry úžasná zkušenost. Letos počítám ještě s doplněním trenérského týmu v podobě dvou trenérů – mladého trenéra, který se do Liberce nastěhuje a který mě přesvědčil, že obdivuje práci v našem klubu a chce se stát Bílým Tygrem. A těším se na opětovnou spolupráci s libereckým matadorem Vláďou Čermákem, který v Liberci působil dlouhá léta. Věřím, že nás svými zkušenostmi obohatí a posune dál. Jinak trenéři zůstávají vesměs na svých postech, protože chceme udržet kontinuitu práce.

Jaká je vidina zapojení mladých hráčů do A mužstva? Mají mládežnické týmy hráče, kteří aspirují na extraligu?
Rozhodně v to doufám! Věřím, že se nám opět podaří kluky z juniorského týmu zabudovat buď do naší farmy v Benátkách nad Jizerou, nebo rovnou do A týmu, tak jak se to vloni podařilo například u Michala Bulíře, který se v Benátkách moc neohřál a rovnou se posunul do“Áčka“. I na tomto příkladu lze dokázat, že se v Liberci s mládeží pracovalo i v minulosti správně. Doufám, že zase brzy přijde další vlna Plodků, Kočích, Moravců a jiných, a že budeme moci mladé liberecké hráče vídat v nejvyšší soutěži v hojnějším počtu.

Můžete uvést i nějaká konkrétné jména?
Nerad vyzdvihuji jednotlivce, abych nebral motivaci těm ostatním. Přesto můžu zmínit Patrika Urbana, na kterého jsem osobně hodně zvědavý, dále Dlouhého s Psotou, kteří vypadli z nominace na MS U 18 v Brně jen vinou zranění. Ti jsou určitým blízkým příslibem. A několik dalších hráčů ročníku 94 a 95 nás může přesvědčit, že chtějí. To je základ! Silný je ročník 96, kde se hned několik hráčů objevuje v národních mužstvech. Pavel Zacha (r.97) dokonce nastupuje za národní mužstvo o ročník výš a to je vynikající vizitka. Konkrétně jeho se budeme snažit zabudovat do vyšších kategorií i v rámci klubu, aby neustále rostl. Spousta hráčů ročníku 97 a 98 se taktéž objevuje v národních výběrech, takže je opravdu s čím pracovat. Snad i kluci budou nadále pokorně a tvrdě pracovat, protože jinak nemají šanci.

Ještě se dotkněme financování mládeže. V této těžké době není zajisté jednoduché financovat mládež, která čítá zhruba 200 - 250 hráčů.
Samozřejmě není jednoduché „sehnat“ finance na pokrytí rozpočtu mládeže, a to hlavně v příkladě našeho klubu, který je financovaný výhradně soukromou firmou. Je obdivuhodné, jak se majitel klubu stará o děti a mládež a pomáhá tak udržet hokejovou tradici v Liberci. Malí hokejisté mají zadarmo výzbroje, neplatí ani ledy a mají i další výhody, které v jiných klubech nejsou samozřejmostí. Přesto bez podpory dalších dílčích sponzorů a samozřejmě rodičů, by tento program nemohl existovat. Snad všem těm, kteří do mladých hráčů investují peníze, přinášíme radost a rodičům pocit, že plní svým ratolestem jejich sny o tom, že se jednou stanou profesionálním hokejistou.

Děkujeme za rozhovor