Tomáš Filippi se těšil po dvou letech v zámoří domů a chce se poprat o svou šanci u Bílých Tygrů

Tomáši, jak se cítíš po dvou letech strávených v zámoří opět zpět pod Ještědem?
Já jsem byl na tvrdou přípravu v Liberci zvyklý. Jsem rád, že jsem se mohl po dvou letech vrátit zpět domů a snad se tu poperu o svou šanci.

Máš rád letní přípravy?
Já nemám rád letní přípravu vůbec, ale to asi každý hokejista. Musí se to ale podstoupit, protože pak přijde to hezké, kdy pojedeme na led.

Jak vzpomínáš na své roky v libereckém dorostu a juniorce? Byli jste tenkrát docela úspěšní.
V dorostu to tenkrát bylo super. Málem jsme postoupili do finále a hráli o titul. Bohužel jsme vypadli blbě v semifinále. V juniorce to bylo taky dobrý. Dostával jsem hodně příležitostí, takže jsem toho hodně odehrál.

Přebolelo už to semifinále v dorostu proti Slavii, kdy jste měli finále na dosah?
Pořád na to vzpomínáme s Jardou Vlachem a Adamem Jánošíkem. Všichni jsme tenkrát hráli spolu a shodli jsme se na tom, že jsme měli postoupit. Myslím, že Třinec bychom pak ve finále porazili.

Nyní máš svou první přípravu s A-týmem Bílých Tygrů. Jak ses připravoval, když jsi hrál v zámoří?
V Kanadě žádná letní příprava s týmem není a každý hráč se připravuje na sezónu individuálně a přijede se až na kemp na ledě. Já jsem měl minulý rok možnost trénovat s juniorkou a občas jsem trénoval i sám.

Jak probíhá takový přesun mladého hráče do Ameriky, který asi moc anglicky neumí a žene se do neznáma?
Já jsem se dorozumíval anglicky, když jsem tam přiletěl. Je to ale úplně něco jiného než ve škole. První dva měsíce to nebylo úplně ono, ale jakmile se začne mluvit, tak je to v pohodě.

Kde tam hráči bydlí?
Bydlí se tam v rodinách. Ony si zažádají, že chtějí mít doma hráče. Máme pak pro sebe jedno patro buď v přízemí nebo prvním patře, takže máme vše, co potřebujeme. Starají se o vás a berou vás jako součást rodiny. Nemůžu si na nic stěžovat, protože to byla paráda.

Ty jsi hrál v zámoří juniorskou QMJHL. V Čechách se toho o té soutěži příliš neví, ale pokud se podíváme například na YouTube, tak to vypadá, že se jedná o velice sledovanou soutěž.
První rok jsem hrál v Québecu, kde jsou blázni do hokeje a chodí tam na zápasy třináct tisíc lidí. Mají krásnou velikou arénu a atmosféra tam byla vždy super. Hokej tam je úplně jinak sledovaný než v Čechách. Druhý rok jsem hrál jinde. Měli staďák asi na čtyři tisíce a na zápasy byly vždy tak dva tisíce lidí. V play-off pak ještě trochu víc.

Čím si to vysvětluješ, že tam na mladé hráče chodí takové velké návštěvy?
V těch městech nehrají žádní senioři a jsou tam jen juniorské ligy a nemají na co jiného chodit. Lidi tam jsou ale do hokeje blázen.

Jak kvalitní je soutěž QMJHL v porovnání třeba s českou juniorkou?
To se vůbec nedá srovnávat. Je tam všechno v rychlosti, hraje se daleko důrazněji a jsou tam menší hřiště. Myslím, že nějaké týmy by se mohly vyrovnat i některým mančaftům v extralize.

Ty jsi měl první sezónu v zámoří úplně fantastickou, druhá byla sice trošku slabší, nicméně i ta byla výborná.
První rok jsem dostal příležitost hrát se dvěma dvacetiletými hráči a jeden z nich byl dokonce draftován Torontem. Oba hrají nyní v AHL. První rok to pro mě bylo lehčí, protože další sezónu jsem dostal dva mladý kluky na křídla a musel jsem já táhnout lajnu. Musel jsem se soustředit i více na obranu.

Je to tam takhle dané, že jeden rok zaučují starší hráči Tebe a Ty tu pozici přebereš v další sezóně?
Pokud přijde nějaký mladý hráč, tak ho většinou dají do lajny, kde jsou jeden nebo dva staří hráči. Tím se toho hodně naučí. Hraje se tam úplně jiný hokej do těla, takže můžou toho mladého hráče případně i ochránit. Druhý rok jsem tedy já musel tvořit hru, nahrávat jim, posílat je do šancí.

Jak veliké zklamání bylo, když ses dozvěděl, že jsi nebyl draftován?
Čekal jsem, že budu draftován po prvním roce. Po druhém jsem to ani neočekával, i když jsem byl v kontaktu s pár kluby. V prvním roce mi jeden tým řekl, že by si mě rádi vybrali. Nemyslím teď v nějakém prvním, druhém nebo třetím kole, ale v těch dalších. Byl jsem docela zklamaný…. život jde dál.

Rozplynul se tedy sen o NHL?
Sen stále žije, protože se tam mohu kdykoliv vrátit. Teď mám v Liberci smlouvu na dva roky, takže doufám, že dostanu šanci zabojovat o místo. Bylo by pěkné, kdyby se aspoň jedna sezóna nebo obě povedly. Byla by to paráda!

Ty jsi byl součástí týmu na šampionátu dvacetiletých. Jak ho zpětně hodnotíš?
Se spoluhráči jsme měli cíl dostat se do čtvrtfinále, i když to bylo ze skupiny hodně složité. Měli jsme tam USA, Finsko a Kanadu a postoupit mohly jen tři. Urvali jsme zápas s Amerikou, takže byla obrovská euforie. Byl to jeden z nejhezčích hokejových zážitků, když jsme je porazili a šli jsme proti Rusům. Myslím, že páté místo na dvacítkách byl úspěch. Dlouho se to už nepodařilo a většinou se hrálo o záchranu.

Tomáši, děkuji za rozhovor.

---

Foto: http://www.lapresse.ca