Adam Jánošík byl v zámoří kapitánem svého týmu. Byla to zodpovědnost, říká

Adame, jak ses těšil ze zámoří zpět pod Ještěd?
Jsme rád, že jsem zase zpátky. Mám tu bráchu, se kterým teď bydlím.

V zámoří jsi strávil tři roky. Jak sis je užil?
Určitě to nebylo jednoduché. První rok je tam pro každého hrozně těžký. Postupně se to ale vždy lepší. Je to zkušenost do hokeje a i do života. Jsem hrozně moc rád, že jsem si to mohl zkusit. Vůbec toho nelituji.

Mohl jsi čerpat informace ohledně zámoří od bráchy, který tam byl také?
Brácha tam bylo rok před tím, než jsem tam šel já. Jemu ta sezóna ale příliš nevyšla, a tak se vrátil domů. Ptal jsem se ale stejně bráchy, zda tam mám jít. On mi odpověděl, že to mám jít určitě zkusit, abych si vyzkoušel taky jiný hokej.

Na obránce jsi měl vynikající statistiky.
Měl jsem tam hodně prostoru. Považovali mě tam za ofenzivního beka, který hrál všechny přesilové hry. Pokud máte prostor na ledě a daří se vám, tak se hraje úplně jinak.

Jakou kvalitu má podle Tebe zámořská QMJHL?
Mají tam nejlepší juniorské týmy na světě, ve kterých samozřejmě hrají nejlepší junioři na světě. Na tu soutěž nemohu říci jediné křivé slovo, protože má opravdu vysokou úroveň.

A co diváci?
Diváci tam chodí hodně na hokej. Nechápu, jak na takový mladý kluky může chodit tolik lidí, protože i ty lístky nejsou moc levné. Na zápas se pohybují kolem dvaceti dolarů. Všechny haly mají prakticky pořád plnou kapacitu. Ať je to hala pro čtyři, pět, sedm nebo jako v Québecu pro třináct tisíc lidí. Atmosféra při zápasech byla opravdu vynikající.

Čím si to vysvětluješ, že tam chodí tolik lidí?
Asi je to v nátuře. Lidi tam baví hokej a asi toho nemají moc na práci. Oni prostě chodí na hokej a jsou rádi v kolektivu. Na stadion tak chodí i lidi, kteří nerozumí hokeji, ale jdou se tam pobavit, napít …

Kolik hraje v každém týmu cizinců?
První rok jsem měl v týmu pardubického Denise Kindla, jehož brácha hraje za Detroit. Druhý rok jsem tam dostal Rusa, protože Kindla vyměnili. Letos jsem tam měl pak Čecha z Mladé Boleslavi Tomáše Hyku. V týmu můžou být jen dva Evropané. Konkurence je tam ale tak vysoká, že někdy ty týmy nemají třeba žádného.

Ty jsi byl loni draftován Tampou Bay do NHL. Čekal jsi, že to vyjde?
Já jsem to čekal, že budu draftován. Prakticky po celou sezónu za vámi chodí týmy z NHL a máte s nimi různé meetingy. Nečekal jsem ale, že budu draftován tak vysoko. Hrozně mě to potěšilo. I když jsem se do NHL zatím nedostal, tak stále se tam mohu ještě dostat a být ještě jednou draftován. Teď se chci ale soustředit na sezónu v Liberci a pokud se něco stane, bude to velké plus pro mě.

Jak vzpomínáš na dorosteneckou sezónu, kdy jste v play-off vypadli v semifinále se Slavií?
Na to nikdy nezapomenu. Nerad si stěžuju na rozhodčí a nikdy jsem to nedělal, ale tenkrát nás trochu potopili. Přijeli jsme zpátky dolámaní. Já jsem měl problémy s ramenem, Jarda Vlach taky nebyl v pořádku a i Jan Dám byl mimo hru. Kdyby nás tenkrát ale nepotopili na Slavii, tak bychom to určitě dali. Věřil jsem, že ten titul vyhrajeme. Chtěli jsme ho získat hlavně pro trenéra Bouchnera.

V zámořském týmu Gatineau Olympiques jsi byl kapitánem. Jaké to je být jako cizinec lídrem týmu?
To se stává velice zřídka. Co já vím, tak snad jen dva Slováci byli kapitáni v takových týmech. Tam to berou úplně jinak. Kapitán tam musí dělat úplně všechno. Trenér komunikuje jen s kapitánem, všechny rozhovory dělá kapitán, takže to nebylo nic jednoduchého. Cizinec musí být velice dobrý v angličtině, aby vůbec mohl plnit takovou funkci.

Nyní probíhá letní příprava. Jak ses připravoval na sezónu, když jsi byl v zámoří?
Připravoval jsem se individuálně a měl jsem kondičního trenéra. V zámoří se nikdy nepřipravuješ s týmem. Byl jsem většinou doma nebo v Kanadě na měsíc v Torontě v hokejovém centru. Letos to tedy zažívám poprvé, že takhle trénuji v týmu. Celkem se mi to ale líbí, protože se toho daleko více natrénuje v kolektivu než sám. Může tě takhle někdo trošku vyhecovat, ale před tím jsem musel pořád sám.

Patří k Tvým hokejovým snům vedle NHL zahrát si s bratrem třeba extraligu?
Určitě. Jednou bych si chtěl s bratrem zahrát v extralize nebo dotáhnout to spolu co nejdále.

Děkuji za rozhovor.

---

Foto: http://www.lapresse.ca