Hokejový světoběžník zabruslil do Liberce

Jste velký cestovatel. Mohl byste ve stručnosti shrnout, přes které kluby a ligy jste se dostal až do Liberce?
Tak úplně na začátku, v roce 1993, jsem hrál v Popradě, potom rok v rodné Spišské Nové Vsi, další dvě sezony jsem odehrál v Košicích. V roce 1997 jsem odešel do NHL, strávil jsem jednu sezonu ve Vancouver Canucks, hrál jsem ale hlavně v AHL za Syracuse Crunch. Na další sezonu jsem se vrátil do slovenské nejvyšší soutěže, a sice opět do Spišské Nové Vsi, sezonu jsem ovšem dokončil v Košicích. Aby toho nebylo málo, tak jsem se další rok vrátil do Vancouveru, zahrál jsem si ale jen 4 utkání, zbytek jsem odehrál v Syracuse Crunch (AHL). V roce 2000 jsem dostal nabídku hrát německou ligu za Eisbären Berlin, kde jsem odehrál 26 utkání. Rok 2001 byl mou první zastávkou v české extralize. Hrál jsem za Vsetín, který mě zhruba v polovině sezony uvolnil do finské SaiPy, kde jsem zůstal ještě další sezonu. Zatím poslední zkušeností je ruská liga, kde jsem hrál za Metalurg Magnitogorsk.

Vyhovuje vám tento život "hokejového světoběžníka"?
Nikdy mi to nevadilo, naopak jsem byl rád, že mám možnost vyzkoušet si mnoho kvalitních soutěží a klubů. Ty zkušenosti, které jsem za ty roky nasbíral, jsou k nezaplacení. Teď už jsem ale rád, že jsem podepsal delší kontrakt tady v Liberci.

Jak jste sám řekl, vyzkoušel jste mnoho kvalitních soutěží a klubů. Která z nich vám nejvíce vyhovovala?
Je těžké vyzdvihnout jeden klub, nebo soutěž, protože každá mi dala něco. Český hokej je velmi podobný tomu slovenskému, i když ten český je víc techničtější. Hodně mi vyhovovala finská liga, kde se hraje hokej rychlý a přímočarý a je velmi podobný tomu v NHL. Ruská liga byla také dobrá. Pokud mám vybrat jednu soutěž, kde se mi hrálo nejlépe, tak by to byla asi ta finská liga.

Kdy jste se dověděl o nabídce Bílých Tygrů a proč jste se rozhodl právě pro Liberec?
Už v lednu mi můj agent řekl, že je tu nabídka z Liberce. Dá se říct, že jsem při jednáních s Bílými Tygry cítil největší zájem o to, abych tu hrál. To je pro mě hodně důležité, proto jsem podepsal smlouvu na dva roky.

Ve slovenském dresu Ľubomír Vaic se pravidelně prosazoval v reprezetanci osmnáctiletých i dvacetiletých. Zahrál si i na mistrovství světa seniorů v letech 2000 a 2003.

Znal jste nějaké liberecké hráče?
Pár ano, znal jsem Igora Rataje, se kterým jsem se potkal v Popradě v mé první sezoně. Odehráli jsme spolu několik zápasů. S Andrejem Podkonickým jsme se potkávali v juniorských reprezentacích, a nakonec je tu Petr Vampola, se kterým jsem hrál ve Vsetíně.

Jakého se vám dostalo přivítání při příchodu do klubu?
Myslím, že nebyly žádné problémy vžít se do místního kolektivu. Věděl jsem, že to bude podobné, jako když jsem přišel do Vsetína. Dalo by se říct, že tady v Čechách vládne v klubech taková rodinná atmosféra.

V novém domově jste pár týdnů. Jak to máte s rodinou?
Manželka je momentálně na Slovensku, ale už v pátek přijede a budeme tu spolu bydlet.

Mluvil s vámi trenér Paleček o vašich úkolech či o tom, s kým byste měl nastupovat v útoku?
Ne, to ještě ne. Myslím, že na to přijde řeč až po dovolených, kdy zahájíme přípravu na ledě.

Jaký styl hokeje vám vyhovuje? Jste spíše technickým hráčem, nebo preferujete dravý hokej?
Myslím, že vzhledem k mé postavě by to pro mě bylo snazší, kdybych hrál technický hokej, ale pokud to bude situace vyžadovat, jsem schopný hrát i tvrdý hokej. Umím oboje, takže je mně to úplně jedno.

Dal jste si na novou sezonu nějaký osobní hokejový cíl?
Ano. Věřím tomu, že pomohu mužstvu do play-off. Pevně věřím, že tam dokráčíme, a v něm se chceme pokusit překvapit...

Zúčastnil jste se s týmem přípravy ve Vysokých Tatrách. Jaká byla?
Dost tvrdá. Když jsem hrál v Magnitogorsku, tak jsem si myslel, že nejtvrdší tréninky jsou právě v Rusku. Ale příprava v Tatrách se té ruské úplně vyrovnala.

Jak probíhá současná příprava?
Jezdíme na kole, na atletickém stadionu běháme, trénujeme odrazovou sílu a hrajeme tenis. Tréninky jsou teď dvoufázové. Pak nás čeká dovolená a 19. července jdeme na led, na který se všichni už moc těšíme.

Co říkáte příchodu Milana Hniličky?
Myslím, že to je největší posila mužstva. Můj názor je, že gólman tvoří 80% mužstva. Hnilička je vynikající brankář, tak věřím, že s ním budeme hrát výborný hokej a budeme vyhrávat.

Nemyslíte si, že někteří hráči budou spoléhat pouze na to, že za zády mají Milana Hniličku?
Je to možné, ale snad to výkony hráčů nepoznamená. Jen věřme, že Milan bude jistota a my se budeme moci soustředit hlavně na útočnou hru.

Jak spoléháte na podporu diváků? Mluvil jste s někým z hráčů o libereckých "fans"?
Určitě je podpora fanoušků velmi důležitá. Hraje se mi lépe, když je plná hala. Je to dost cítit, když na hokej přijde 4-5 tisíc lidí, než když jich přijde třeba 500. Kluci mi říkali, že sem chodí dost diváků a že je tu dobrá atmosféra.

Chcete něco vzkázat fandům libereckého hokeje?
Chci jim popřát pevné nervy a ať věří, že půjdeme všichni do play-off, s jejich podporou to snad dokážeme.

Děkuji za rozhovor a přeji v dresu Bílých Tygrů mnoho hezkých hokejových zážitků.


Stručný profil a statistiky naleznete v článku o nových hráčích.