Dva zápasy a dva góly. Ve čtvrté lajně bych měl hrát pořád, smál se Michal Bulíř

Když se dvaadvacetiletý útočník střelecky prosadil v bitvě dvanáctého kola proti královéhradeckému Mountfieldu, rozhodně nečekal, že další kotouč do soupeřovy sítě pošle až za dva a půl měsíce.

Za tu dobu vystřídal v útočné řadě několik parťáků. Zahrál si i po boku kapitána Nedvěda, v bitvě se Slavií ovšem plnil podruhé za sebou nevděčnou roli člena čtvrté formace. A výsledek? Parádní, Michal Bulíř znovu přesně zacílil a nasměroval své barvy k vítězství. "Ve čtvrté lajně bych měl hrát pořád, evidentně mi to svědčí," smál se.

Michal Bulíř: Měli jsme vlažnější začátek, ale postupně jsme se tlačili do šancí

"Ale nemůžu koukat na to, kam mě trenér postaví. Jsem hlavně rád, že jsme utkání proti Slavii zvládli a konečně zase zabrali. Měli jsme trošku vlažnější začátek. Čekali jsme, co se bude dít. Ale postupem času jsme se začali tlačit do šancí, spadly nám tam tři góly a body jsme udrželi až do konce. Navíc přišel plný stadion fanoušků, nechtěli jsme je zklamat."

Bílí Tygři měli ale znovu namále. Předchozí bitva modrobílým hrubě nevyšla, v Karlových Varech přišli o tříbrankové manko a padli v základní hrací době. Utkání s pražským protivníkem měli opět rozehrané skvěle. Jenže houževnatý soupeř vzdoroval a v čase 56:06 se dotáhl na nejtěsnější rozdíl.

"Co mi v tu chvíli blesklo hlavou? To, že jsme to ve Varech pos... To jsme si zřejmě uvědomili všichni, takhle jsme letos ztratili pět nebo šest zápasů. Jsem strašně rád, že jsme tentokrát naše vedení udrželi," pravil.

Liberec navíc všechny góly vstřelil v přesilovkách. Na Bulířův úspěch navázal Petr Vampola a zadák Martin Čakajík. Tygři potřebovali podobný úspěch jako sůl, pomalu totiž začíná jít do tuhého.