Schwarz se postavil pukometu. Můžu na něm rychle získat jistotu, věří brankář

Takže jste spokojený?
Líbilo se mi to moc. Puky mi chybí, tak proč toho nevyužít. Pro mě jsou tyhle tréninky ideální. Dlouhá pauza už je hrozně znát, a když na vás letí střely pukem, to se nedá ničím nahradit. Jsem rád, že jsem si na ně mohl sáhnout. Určitě to bylo takové zpestření přípravy.

Marek Schwarz při tréninku s pukometem

Viděl jsem, že si s koučem Petrem Přikrylem rozumíte. Budete se tedy sem chtít vrátit?
Jasně, s Bingem už jsme se domlouvali, že bych začal jednou týdně chodit. Fakt se mi to líbilo, navíc si spolu skvěle rozumíme a na chytání máme podobné názory. Spolupráce s ním mi bude vyhovovat.

Trénovat zde mohou také hráči. Doporučíte to i ostatním v liberecké kabině?
Už jsem sem tahal Vaňouse (brankář Vítek Vaněček – pozn. red.), ale napoprvé se mnou nejel. Povyprávím o tom všem a příště Vaňouse beru s sebou.

Čím je centrum pro brankáře specifické?
Je to zase trochu něco jiného, na tom umělém ledě jsem stál poprvé, ale po půlhodině jsem si docela zvyknul a začalo mi to i trochu jezdit. I ten puk lítá podobně jako na ledě. Bingo na mě střílel z pukometu – pálí to puky zespoda, takže to simuluje rány od hráčů. Člověk si tou lapačkou a vyrážečkou sáhne na kotouč dost podobně a přesně to já potřebuju.

Takže je to hodně účelný nástroj?
Je. Tam je na tom dobré to, že se naučíte jeden pohyb, který potřebujete vypilovat, protože puky z toho pukometu létají stále do jednoho místa. Dostanete do sebe monotónní pohyb a ruka vám pak automaticky vystřelí za pukem. Zatímco tady dostanete na lapačku stovku střel za několik minut, na ledě na to potřebujete tři tréninky. Ten rozdíl je pak znát.

Tréninková pomůcka - pukomet

Předpokládám, že vám jde především o získání jistoty.
Přesně tak. Aby ruka chodila tam, kam má. Naučíte se navázat kontakt s pukem očima a pak ho sledovat až do té ruky. A čím víc puků nachytáte, tím jistější si budete, takže praxi získáváte hrozně rychle.

Byla to těch pár metrů pro vás ideální vzdálenost?
Na můj vkus je to docela dost blízko. Možná bych ještě dva metry přidal a zvýšil rychlost. Ale asi jde jen o zvyk, kdybych tu byl pár dní v týdnu, za chvíli bych nastavil rychlejší střely i z té krátké vzdálenosti. Lapačka ovšem hrozně trpí, pamatuju si, že mě pukometem trénoval na Spartě pan Bruk a při tomhle jsme lapačky rozmlátili dost rychle.

Na práci holí se nezaměřujete?
Ale jo, chodím třikrát týdně přímo na naší střelnici v Liberci. Bývala to moje velká slabina, věděl jsem, že na ní musím pracovat. Když jsem teď na světovém šampionátu viděl Kanaďana Smithe, jak pracuje s holí, to je prostě něco neuvěřitelného. Klobouk dolů.

Liberec angažoval nového kondičního trenéra. Jak vám metody Aleše Pařeze vyhovují?
Přišel s tím, jak se trénuje v Americe, a mně to přijde hodně dobré. V Americe jsem kdysi zažil podobné způsoby tréninku, pro mě je to lepší než nějaké obrovské dávky, co jsme měli předtím. Být na zimáku celý den, to už pak člověka ani nebaví a nemá do toho tu správnou chuť. Teď se ráno sejdeme a na každém je vidět, že má sílu, to do toho chce jít naplno. O tom to je – vydat ze sebe za dvě hodiny všechno a pak přijít na další trénink čerstvý.

Brankáři trénují s celým týmem. Vyhovuje vám to?
Vyhovuje. Jsme pohromadě, můžu se měřit s ostatními. Cítím, že po zranění potřebuju hodně dohnat fyzičku, vidím na sobě velké nedostatky třeba v běhání. To je zatím velký problém, který je třeba řešit.