Hned jak jsem dostal šanci, věděl jsem, že ji musím chytit a nepustit, hlásá Dominik Lakatoš

Jak si zvykáš v A-týmu?
Oproti mládežnickým kategoriím je to velmi rozdílné, minimálně rychlejší, ale to mi vyhovuje. Chlapi v kabině jsou navíc skvělí, přijali mě mezi sebe a jsem rád, že tu mohu být. Nyní se už pouze budu soustředit na to, abych co nejvíce pomohl týmu.

Jaké to je, sedět po boku hráčů, kteří okusili NHL či největší světové šampionáty?
Je to neskutečný pocit, když můžu hrát třeba po boku Branka Radivojeviče, jenž má starty v zámoří nebo Petry Vampoly, který je zase mistr světa, tomu co mi říkají bedlivě naslouchám, což mě posouvá dál a dál.

Lze tvoje angažmá u Tygrů nazvat splněným snem?
Samozřejmě, je to první a velmi důležitý krok, letos jsem navíc ani šanci ještě nečekal, když jsem ji dostal, tak jsem si ale uvědomil, že ji musím pevně chytit a nepustit.

Tygři měli o letní pauze náročný program, nejdříve obměněná suchá příprava, poté boje v Lize mistrů, poznáváš na sobě nějaký rozdíl oproti minulým letům?
Určitě za poslední měsíce jsem přibral hodně svalové hmoty, další rozdíl je v samotném tréninku, zaměřovali jsme se hlavně na výbušnost, na rozdíl od mládežnických kategorií, kde se procvičuje vytrvalost a více se běhá.

Je něco, co ti dělalo problém při přechodu do seniorského týmu?
Ano, zvyknout si na to, že nemáte kotouč tak často na své hokejce, nebo že je hrací systém úlně jiný, nemám tak vysoký ice-time, hokej je mnohem rychlejší a hraje se více do těla, když si člověk navykne, poté již problém nemá.
Ještě v loňské sezóně Dominik Lakatoš pravidelně nastupoval za juniorku

Jak se ti bude vzpomínat na mládežnické kategorie?
Byly to krásné časy, stále jsem s kluky v kontaktu a vídáme se, s trenéry se taktéž mám možnost vidět velice často, což mi nádherné vzpomínky vrací a myslím, že v mé paměti zůstanou už navždy.

Zkusil by sis vybavit, jak ses vlastně k hokeji dostal?
Bylo to úplně náhodou, ve dvou letech přede mě rodiče postavili fotbalový míč a hokejku, vybral jsem si hokejku a začal hrát. Nejdříve jsem působil do sedmé třídy v Kolíně, poté jsem přestoupil do Liberce.