Milan
Hnilička

Milan Hnilička se narodil v roce 1973 v Litoměřicích, kde však, vzhledem k jeho obrovskému talentu, dlouho nezůstal. Do svého kádru si ho totiž vybral slavný český klub, tehdejší Poldi Kladno, kde měl možnost svůj talent dále rozvíjet. Reprezentační pozvánky se mu jenom hrnuly, a tak v roce 1991 vyhrál mistrovství Evropy v kategorii do 18 let. Na tomto šampionátu jeho výkony neušly skautům NHL, a tak ho ještě v témž roce draftoval New York Islanders, jako 70. v pořadí. Poté už opustil extraligové Kladno a vydal se na zkušenou za oceán.

Tady strávil několik let v nižších soutěžích a ani přes jeho vynikající výkony nabídka z týmu NHL stále ne a ne přijít. Proto se rozhodl v roce 1995 vrátit zpět tam, odkud se za oceán vydal. Na Kladně však vydržel pouhé dvě sezóny, jelikož přijal nabídku pražské Sparty a zamířil tak do Holešovic. Zde se stal opravdovou ozdobou extraligy. Jeho výkony ho vynesly až do All-Stars extraligy v letech 1997 a 1998. Kromě toho se však dostal do výběru legendárního Ivana Hlinky na Olympijské hry do Nagana, kde jako třetí brankář získal zlatou medaili.

Ovšem skutečného uznání se však dočkal až později. Na mistrovství světa v Norsku v roce 1999 vystřídal dosavadní jedničku Romana Čechmánka a šampionát už dochytal ve velkém stylu. Snad ještě suverénnější vystoupení předvedl o dva roky později v Německu, kde měl doslova lví podíl na konečných zlatých medailích. Po několika sezónách v extralize podepsal jako volný hráč 15. července 1999 smlouvu s New York Rangers a znovu se vydal do zámoří. V NHL odehrál za celou sezónu pouze dvě utkání, ale přesto zůstal. V červenci 2000 podepsal smlouvu Atlantou Thrashers , kde konečně dostal více příležitosti a souboj s Damianem Rhodesem o post týmové jedničky stále více vyzníval v jeho prospěch. Po nevydařeném úvodu sezóny 2003-2004 však musel Atlantu opustit výměnou do Los Angeles Kings, kde však pouze bojoval o pozici brankářské dvojky za stabilně chytajícím Romanem Čechmánkem. Většinu času tak strávil na farmě, kde se rozhodl definitivně odejít zpět do Čech. Po návratu si nevybral ani jedno z předchozích působišť, ale dal přednost ambicióznímu Liberci, kde podepsal tříletý kontrakt.

Ve své první sezóně pod Ještědem měl sice z počátku soutěže pomalejší rozjezd, trvalo mu, než si přivykl na extraligové pojetí hokeje. Jeho výkonnost však postupem času stoupala a okolo Vánoc vystoupala až na stabilně vysokou úroveň. Hnilička se stal oporou týmu, tahounem, který v kritických chvílích dokázal své spoluhráče podržet. Získal si i srdce libereckých fanoušků a tak nejen v brance nahradil svého předchůdce Oldřicha Svobodu. Blížilo se play off a liberecká třiatřicítka přidala ve svých výkonech ještě další stupínek. Právě Hnilička byl díky svým zkušenostem základním kamenem libereckých výkonů v play off a zásadní měrou se podepsal pod konečné třetí místo. Výtečné výkony ho vynesly až zpět do reprezentace, kde na mistrovství světa 2005 dělal „dvojku“ Tomáši Vokounovi.

/LR"15"/ , aktualizace Jan Rachota - říjen 2005