Martin
Hlavačka

Obránce Martin Hlavačka se narodil 21. září 1975 v Hodoníně. K hokeji ho přivedl otec. “Bydleli jsme přes ulici od zimního stadionu, takže to bylo poměrně jednoduché. Do přípravky jsem začal chodit o prázdninách, než jsem nastoupil do první třídy. Na zimním stadionu jsem skoro bydlel – pokud jsem nebyl doma, seděl jsem na tribuně a pozoroval tréninky nebo zápasy. Díval jsem se na ty starší hráče, byla to pro mě obrovská hokejová škola.“ Zpočátku hrál závodně současně s hokejem i tenis, později však jasně převládl zimní sport. Na otázku, který trenér mu dal v hokeji asi nejvíce, odpovídá. “Měl jsem za svoji kariéru poměrně dost trenérů. Nechci na někoho zapomenout, ale asi nejvíce se mi vryl do paměti pan Hruška v Hodoníně.“

Seniorskou kariéru odstartoval v sezóně 1992-1993 v rodném městě. “Prošel jsem v Hodoníně všemi mládežnickými kategoriemi a v jeho dresu jsem naskočil i mezi muže do první národní ligy. Šanci mi dal již zmiňovaný pan Hruška, ale hrát mě nechal i pan Vodák, který přišel po něm.“ Do extraligy nakoukl rázný bek poprvé ve Zlíně v sezoně 1993-1994. “Tehdy tam trénoval pan Vůjtek. Ve Zlíně jsem toho moc neodehrál, tuším, že to byly pouhé čtyři zápasy. Hrál jsem tak za Přerov, kde jsem měl střídavý start.“ V další sezóně odešel na Slovensko do týmu Spartak Dubnica nad Váhom. “V prvním roce jsme hráli extraligu a další dva roky první národní. Pohybovali jsme se na vrcholu tabulky, hráli baráž o extraligu, ale nikdy nepostoupili.“ Z Dubnice přešel před sezónou 1999-2000 do Dukly Trenčín, kde odehrál dva roky. “Trenčín je hokejové město, navíc nás v té době trénoval Julius Šupler. Až v Dukle jsem cítil, že se dostávám do takového toho kvalitního hokeje.“ V létě 2001 následoval návrat do Čech, konkrétně do Karlových Varů, kde setrval dvě sezóny a stal se tahounem týmu. “Ve Varech se vždy bojovalo o play off, ale nikdy se to nepovedlo. Mně se však dařilo, měl jsem dost kanadských bodů. Díky tomu jsem se dostal do Utkání hvězd a reprezentace, za kterou jsem odehrál asi deset startů.“ Ke skromnému Martinovu komentáři dodejme, že ve své druhé sezóně v dresu Becherovky se stal nejproduktivnějším zadákem české extraligy.

Po úspěšných letech se rozhodl odejít a zkusit štěstí ve finském Ilvesu Tampere, kde působil pod českým koučem Markem Sýkorou. “Moc se mi tam však nedařilo, nehrál jsem tolik, kolik bych si představoval. Zrovna přišla nabídka z Ruska, takže jsem o Vánocích dal Finsku sbohem a odešel do ruské Jaroslavli.“ Tehdejší kouč Šupler Hlavačkovi věřil a stavěl ho v prvních dvou obranách. Brzké vypadnutí v play-off, kdy Jaroslavl nepřešla brány čtvrtfinále, znamenalo konec angažmá. Hlavačka se sice domluvil s týmem CSKA Moskva, ale neodehrál za ně ani jeden zápas. “Podepsal jsem v létě kontrakt, ale po měsíci se mnou angažmá ukončili. Byla zrovna výluka v NHL, vrátil jsem se zpět do extraligy do Varů.“ Po sezóně 2004-2005 hledal Martin nové angažmá. “Rozhodoval jsem se mezi Spartou a Libercem, no nakonec jsem si vybral Spartu.“ Pražskému klubu se však nedařilo a tak se ofenzivní bek stěhoval přeci jen pod Ještěd. “Sparta nehrála to, co se od ní očekávalo, takže musely přijít trejdy. Já jsem se stal předmětem jednoho z nich. Nakonec jsem odešel do Liberce, za což jsem rád.“

Měl Martin vždy jasno v tom, že chce být obráncem? “Dokonce ještě v devatenácti, dvaceti ve Zlíně jsem hrál v útoku, levé křídlo dozadu. Od toho není k obránci tak daleko. V Hodoníně v mládeži jsem hrál beka, pak pravé křídlo, centra… Putoval jsem sestavou a vlastně až na Slovensku jsem přešel do obrany. V Dubnici nad Váhom jsme měli málo obránců, tak jsem zaskočil, šlo mi to a tak jsem tam už zůstal. To byla taková doba, že jsem ten hokej tak nějak hrál a už ani nedoufal, že by někdy přišlo něco lepšího. Byl jsem smířen s osudem, s tím, kde jsem. V tu chvíli, když se mi začalo dařit jako obránci, jsem pocítil novou motivaci. Chtěl jsem začít stoupat výš v mé kariéře a něčeho dosáhnout.“ Martin dokáže kriticky hodnotit své hokejové nedostatky, ale i přednosti. “Mojí slabinou je určitě hra do obrany, pořád v tom mám mezery. Vždy udělám nějakou hloupou chybu, která pramení z nekoncentrovanosti nebo podcenění soupeře. Přednosti by měl hodnotit asi někdo jiný, ale možná to je dobrá střelba, rozehrávka.“

Dosavadním největším úspěchem blonďatého beka je účast v reprezentaci. “ Dostat se do ní, to je přece sen snad každého hokejisty. Tehdy ji trénoval pan Lener s panem Růžičkou.“ První start v dresu nejcennějším si připsal v sérii Eurohockey Tour. “Byl jsem nominován jako náhradník na Švédské hry. Přiletěl jsem tam na poslední chvíli, vlasně díky tomu, že se tam někdo zranil.“ Po Švédsku jsem si zahrál taky na Baltika Cupu a jednou jsem byl i na soustředění před mistrovstvím světa. Mužstvo bylo po kupě celý měsíc. Já bohužel vypadl těsně před mistrovstvím, ale vcelku jsem to čekal.“

Přání do budoucna? “Přál bych zdraví celé své rodině a co se týče hokeje – chtěl bych s Libercem hrát o titul a dosáhnout něčeho v extralize.“

I Martin není bez přezdívky. V kabině na něho spoluhráči volají „Hlavo“. Mezi nehokejové koníčky třicetiletého beka patří tenis, jízda autem, surfování po internetu a občas přečte nějakou knížku. “V poslední době jsme s manželkou dostavovali dům, takže jsme měli spoustu starostí kolem toho. Na koníčky tak zbývalo málo času.“

Jiří Beníšek, Jan Rachota - listopad 2005