Lukáš
Zíb

Kdyby se mu však tento populární sport okamžitě nezalíbil, mohl si v jihočeské metrpoli vybírat ze stejně oblíbeného fotbalu nebo tamního úspěšného volejbalu. „To, že jsem zkoušel jiné sporty, byla samozřejmost. Nebylo to ale nijak cílené, byl to vždy jen doplněk, hokej byl číslo jedna.“

Mezi Lukášovy velké přednosti jistě patří skvělá střelba. Dlouhodobě patří mezi nejproduktivnější obránce extraligy, a tak bychom si ho snadno dovedli představit i na pozici útočníka. Proč se ale tedy stal tím, kdo se především snaží brankám zamezit? „Když jsem začínal v šesti letech, tak nás tam bylo sedmdesát. V tu chvíli nás trenéři zřejmě podle oka, citu, rozdělili na určité posty. Já už jsem vlastně v tomto věku byl postavený do obrany a nakonec jsem tam zůstal,“ popisuje volbu svého postu.

Ovšem i když se malý Zíb začal tedy sžívat s místem zadáka, střelbu trénoval stejně jako chladnokrevní kanonýři v útoku. A vyplatilo se mu to. „Jako mladej kluk jsem se střelbě věnoval víc. Dá se říct, že hodně a v současné době už vystřelit umím. A když se v tréninku na něco zaměřuji nebo si dávám něco navíc, tak je to většinou na přesnost.“

Zlomovou sezonu kariéry zažil tento urostlý obránce v ročníku 1994/1995, kdy poprvé okusil nejvyšší seniorskou soutěž. „Bylo to pod trenérem Caldrem, když jsem se v sedmnácti letech zapojil do letní přípravy s prvním mužstvem. V té době jsem jen tak trénoval, zápasy jsem hrál za juniorský tým. Pak jsem ale někdy kolem Vánoc stihl odehrát pár zápasů za Tábor, který v té době hrál první ligu, a po Novém roce se mi otevřela šance hrát extraligu za A mužstvo. Tu sezonu jsem už pak dokončil tam.“

Poměrně úspěšného roku si nemohli nevšimnout ani kouči mládežnických výběrů. Byl tak nominován na MS „18“, kde svými výkony pomohl k pátému místu. I kvalitní vystoupení na této reprezentační akci zřejmě mělo vliv na jeho pořadí v tradičním draftu NHL, Olejáři z Edmontonu si ho vybrali už ve 3. kole, celkově jako sedmapadesátého. Brzy tak ze slavného kanadského klubu přišla pozvánka do přípravného kempu, jež mu dávala možnost bojovat o místo v základním kádru. Lukáš se však na smlouvě nakonec nedohodl, a tak putoval zpátky na jih Čech.

V Budějovickém dresu vydržel skoro čtyři sezony a stal se zde oporou zadních řad. Jelikož se ale mužstvu příliš nedařilo, musely přijít změny a jméno Zíb se stalo jejich součástí. Jeho novým působištěm se staly Karlovy Vary, ovšem hned po šestatřiceti utkáních klub opustil a vydal se na své první zahraniční angažmá do finského celku Blues Espoo. Ale ani zde nenašel dlouhodobější zázemí a za rok opět měnil zaměstnavatele i ligu. Tentokrát zamířil do 1. Bundesligy, kde poznal neměcký styl hokeje v barvách Schwenningeru. Ročník se Lukášovi vydařil a další sezonu po něm sáhl účastník prestižní Superligy Nižnyj Novgorod. Jenže ani tady se mu nepodařilo dokončit celou základní část, posílil ambiciózní prvoligový Molot Perm, který bojoval o postup do nejvyšší soutěže.

A cíl se opravdu podařilo splnit, Perm v ročníku 2004/2005 hrál Superligu, a to i se Zíbem v sestavě. Jenže opět přišly komplikace... Klub se dostal do finančních potíží, a většiny „drahých“ hráčů se tak musel zbavit. V největším státě světa ještě stihl odehrát šestatřicet duelů za Vitiaz Podolsk, ale poté už Lukáš zatoužil po návratu zpět do Čech. „Když jsem hrál v Rusku, tak už jsem byl v kontaktu s libereckým manažerem. Věděl jsem o zájmu Tygrů, a tak, když jsem začal uvažovat o návratu zase zpátky do České republiky, už pro mě bylo daný to, že bych byl rád tady v Liberci,“ vzpomíná budějovický odchovanec.

Mezi Bílé Tygry okamžitě zapadl a stal se jedním z nejvytěžovanějších obránců v modrobílých barvách. Do fanouškovy mysli se zapsal také jako ostrostřelec při přesilových hrách, už neodmyslitelná je každá početní výhoda bez dvojice „sniperů“ - Jiruš, Zíb – na modré čáře. Svými výkony si vysloužil i pravidelné pozvánky na reprezentační srazy, absolvoval již několik turnaju série Euro Hockey Tour, leč do výběru na světový šampionát se prozatím neprobojoval.

V kabině řečený Zíby či Zíbák jako každý hokejista nemá mnoho volného času, ovšem když už si nějaký najde, rád ho tráví opět aktivitou. „Já mám rád sport všeobecně, takže pokud odpočívám a relaxujuju, tak je to zase nějakou formou sportu. Strašně moc jsem si oblíbil golf, který je velkou relaxací a kompenzací za to, co hokej fyzicky přestavuje. A jinak asi jako u všech – rád se podívám na dobrý film, přečtu si knížku nebo párkrát za rok zajdu do přírody na ryby.“

Tomáš Pavlíček (2008)