Václav
Kočí

Cesta mezi muže do extraligy bývá trnitá a zvládne ji jen hrstka vyvolených. Václavovi se to povedlo, a tak není divu, že rád vzpomene na trenéry, kteří jeho kariéru pomohli vést správným směrem. „V žácích to byl trenér Helebrant s Kasíkem a od dorostu po juniory pak zejména trenéři Svatoš, Čermák a Špinka.“ Hokejisté většinou nepostrádají své vzory a nejinak je tomu i u sympatického obránce. „Od prvních hokejových krůčků mě trenéři stavěli do obrany. Tehdy to bylo většinou ovlivněné výškou, větší šli do obrany a ti menší do útoku. I své vzory jsem proto hledal mezi obránci. Líbila se mi hra jakou se prezentoval Paul Coffey nebo Brian Leetch.“

Poté co prošel mládežnickými celky předchůdce Bílých Tygrů, tehdejšího Stadionu, dostal šanci i v „A“ týmu. „Poprvé jsem trénoval s áčkem v šestnácti, ale tehdy to ještě nevyšlo. První zápas jsem hrál tuším v osmnácti a v soutěžním utkání jsem nastoupil o dva roky později. Tehdy jsem odehrál asi dva zápasy.“

Václav je jedním z pamětníků velikého rozmachu libereckého hokeje. „Byl jsem u postupu do extraligy dorostu, juniorů a nakonec i mužů.“ Než se natrvalo usadil v kádru libereckého „A“ týmu prošel Václav tradičním rozehráváním v nižších soutěžích. „V sezóně 2000/01 jsem odehrál asi čtyři zápasy na střídavý start za Děčín ve druhé lize, o sezónu později pak čtrnáct zápasů pro změnu v Jablonci.“ Postupně se Vašek stal nedílnou součástí A týmu a na konci sezóny slavil postup do extraligy. „Byl to můj bezkonkurenčně dosavadní největší úspěch a rád na to vzpomínám.“ Vešel se i do posíleného kádru pro první extraligovou sezónu, kterou taktéž odehrál kompletní v dresu s tygrem na prsou. V sezóně 2003/04 ambiciózní Liberec posílil své obranné řady a na „Kočku“ nezbylo místo. „Na měsíc jsem odešel hostovat do Českých Budějovic, tam jsem však příliš příležitostí nedostal. Když jsem se vrátil, byl jsem poslán na půlroční hostování do Ústí nad Labem. Tam to bylo o poznání lepší.“ O rok později znovu tvrdě bojoval v letní přípravě o místo mezi extraligovými Tygry, opět to však nevyšlo. Urostlý bek neváhal a znovu zamířil do prvoligového Ústí. „Byla to sezóna, kdy byla v zámoří výluka. V Ústí se sešel kvalitní mančaft, byla tam bezva parta. Já jsem hodně hrál, a tak jsem byl jednoznačně spokojený.“ Ústí hrálo na špici tabulky, 1. lize však tenkrát kralovaly České Budějovice se zámořskými hvězdami Prospalem a Dvořákem. Sezóna 2004/05 vyšla libereckému odchovanci skvěle a upoutal pozornost extraligového Litvínova. „Odešel jsem na roční hostování, měl jsem však poměrně smůlu - odehrál jsem celou přípravu a až tři dny před soutěží jsem se dlouhodobě zranil. Zbyněk Sklenička mi tehdy na tréninku zlomil nohu a já byl bez hokeje více jak pět měsíců.“ I přesto však stihl Václav odehrát deset zápasů a připsat si na extraligovou pažbu další zářezy. Před sezónou 2006/07 to pracovitému bekovi konečně vyšlo a přes letní přípravu se prosadil do extraligového kádru.

Snad žádný hráč nerad vyzdvihuje své přednosti, zato každý víceméně rád sdělí své slabiny. „Od hodnocení jsou tu trenéři, ale podle mě mi chybí hlavně větší tvrdost.“ K tomu, aby se hráč zlepšoval, potřebuje hlavně důvěru trenéra. „Mým největším hokejovým přáním do budoucna je zabydlení se v kádru Bílých Tygrů. Pokud člověk stabilně hraje nejvyšší soutěž, je to na jeho růstu hodně znát.“

Mezi Václavovy koníčky patří zejména hudba, ale rád se také koukne na kvalitní film, či si šáhne po zajímavé knížce. „Velkým, opravdu velkým koníčkem je pro mě také Jára Cimrman. Baví mě také historie a počítače.“